Vymetou s tebou všechny rohy.....

1. Tardy Brothers - Bloodline: John a Donald Tardyovic - klucí ušatí ze smrtonosných Obituary mne absolutně dostali - společně s hostujícími muzikanty (především s velkým pojmem death metalové scény kytaristou Ralphem Santollou) vytvořili projekt, se kterým neradno lézt do ringu. Na zemi ležíš po první bombě a počítají tě nejpozději po třetím kole. Album Bloodline se dost liší od tvorby Obituary, ačkoliv hlas a projev Johna Tardyho je tak nezaměnitelný, že bys na první poslech odpřisáhl, že posloucháš slavné floridské death metalové hrdniny. Není to tak. Medvědí bráškové Tardyovi přišli s albem, které se od Obituary liší jak stylem, tak také zvukem. Ze všech sil se bráním přirovnání, spíš bych volil album vzít a s klidem je zařadit mezi higlights ortodoxní death metalové scény z Floridy konce 80. a první poloviny 90. let. Nebo by se možná k tomuto albu hodil název - death heavy metal. Nijak to nebudu rozebírat - jestli chceš dostat na budku, tak si do ní skrze ušní díry nacpi toto album a dostaneš výprask o jakém se ti ani nezdálo. Super, já se nechal vypleskat už několikrát. (ukázka)

2. Hellwitch - Omnipotent Convocation: další album, které mou všivou, šedivou a ze všech stran metalem dotlučenou hlavu velice potěšilo, nahráli po ohromně dlouhé pauze (19 let) floridští Hellwitch. Poprvé si vysloužili pozornost odporně rychlým albem Syzigial Miscreancy v roce 1990. Od té doby ale uteklo hodně vody a z původních Hellwitch nezůstal kámen na kameni. Dnešní skupina drží pohromadě jen díky nadšení kytaristy Partricka Ranieriho. Velmi se mi líbí ten špinavý, jakoby divoký a neučesaný zvuk, který evokuje pekelné nahrávky z 80. let ( Possessed a pod.). Stylově bych se ani nepokoušel skupinu zařadit - možná třaskavý, vichřičný metal přímo z pekelného kotle, nebo tak nějak. Jedná se o výborné album, které má šťávu, jakou byste museli pohledat. Prudké jak sjezdovka, rychlé jako satanášova formule, nespoutané, výbušné. Vynikající! (ukázka k nalezení zde)