RACEY - kafemlýnek na dobrou náladu!

Pokud jste v období mezi lety 1977 až 1980 měli věk už alespoň na to, abyste vnímali hudbu, pak je vyloučeno, abyste mezi gramo & kazetovou kulturou tehdejšího šíření pop music v Československu nezaslechli alespoň jeden z hitů skupiny Racey. Ti starší si je pak pamatují víc než dobře : "Some Girls", "Such A Night", "Lay Your Love On Me", to jsou názvy jen některých z nich. Můžete si být také jisti, že poťouchlé obličeje členů skupiny Racey se na vás smály z plakátů nejednoho z dívčích pokojíků. I chlapeckých. Racey jsou receptem na dobrou náladu. Jejich chytlavé rokenrůlky vybočují ze všeobecné škatulky "pop - group" na závodní dráhu rocku, na které se ovšem Racey udrželi jen několik koleček. Vydali jediné dlouhohrající album Smash And Grab a to v roce 1979. Album přineslo zásadní hity skupiny - všechny pěkně pohromadě. Nutno zmínit také to, že Racey byli mj. jednou ze skupin, které interpretovaly hity producentského super dua Chinn & Chapman, jež prakticky na určitou dobu ovládlo glam rockovou scénu v Británii. Pokud na albu Smash And Grab vydržíte s pěstí v ústech i jejich nepopsatelně otravný hit "Kitty", pak máte vyhráno, poněvadž zbytek alba zbaštíte i s oněmi pověstnými chlupy. Jak pravím, album Smash And Grab britské skupiny Racey je dokonalou snůškou nenáročných, ale o to chytlavějších písniček, které nejsou ani tak k poslechu, jako spíš k zábavě. Jsou sice všechny jako z kafemlýnku, ale koneckonců - kafe chutná taky každý den stejně. Pokud na tohle album někde narazíte, tak se těšte domů. Podle všeho u něj totiž budete i křepčit.

Dinorock - bude hard rock i heavy metal!

Máte chuť na bezvadnou hudbu? Tak prosím ! Já vám tuto neděli v Dinorocku nabídnu jednak hard rock, reprezentovaný třeba skupinami CRUISER (Can.), LOCUST (Iowa, USA) nebo WIZARD (L.A. USA). Za druhé, jak mně znáte, sobě ani vám určitě neodepřu ani heavy metal a to ten z 80. let ! Budou SPITFIRE (Gre.), dále také předchůdce Meryful Fate - skupina THE BRATS (Den.) a na konec dvě britské skupiny - melodičtí PERSIAN RISK a legrační SPLIT BEAVER. Těším se na to! Dinorock se vysílá v Radiu RockMax v neděli 30.srpna 2009 v 19.00 hodin.

Roman Kresta - Barum Czech Rally Zlín

Celý víkend jsem strávil na Barumce s Tescoma Rally Teamem, pro který jsem dělal reportáže a vstupy do rádií Rockmax a Zlín. Byl jsem nadšený - Tescoma Rally Team je absolutně špičkově sehraný kolektiv lidí. Roman Kresta a Petr Gross skončili na letošním ročníku Barum Czech Rally Zlín na velmi pěkném 4. místě. Souboj o čas s Finem Häninenem v posledních dvou RZ byl pořádnou hrou na nervy. Jsem rád, že jsem mohl být nablízku soutěžním jezdům a všechno vidět z perspektivy zázemí.

Snímek : Roman Kresta a HP při rozhovoru o letošní Barum Czech Rally Zlín.

Dinorock - Ken Hensley - k tomu není co dodat......

Snad jen tolik, že v neděli 23. srpna bude v Dinorocku (Radio RockMax, 19.00) hudebník, který má na kontě tak neuvěřitelnou hromadu špičkové rockové hudby, že bychom jej mohli hrát týden v kuse. KEN HENSLEY je pojem známý nejen jako mozek nejslavnější éry Uriah Heep, ale byl taky členem skupin a projektů jako The Gods, Weed, Toe Fat, Head Machine nebo Blackfoot. Tohle všechno v Dinorocku probereme. Myslím, že se můžete nepokrytě těšit, protože hudba Kena Hensleyho se nedá popisovat - člověk ji může vychutnat jedině poslechem - a Ken Hensley vás rozhodně nezklame !

Bad Boy - Private Party

Na začátku přisupí vláček, mile se prolne s úvodním rytmem skladby Run From Yourself a vy máte náhle nové kamarády. To tedy za předpokladu, že máte rádi americké skupiny jako Cheap Trick, Survivor, B.T.O., Teda Nugenta, 38 Special, Angel atp. Kdybyste tyto skupiny hodili do mixéru, pak to vyklopili a upekli, vznikne vám něco podobného, jako jsou Bad Boy. Skupina Bad Boy - a to hlavně album, o kterém je řeč, vás snadno může ohromit. A možná právě tím, že není ohromující, je obecné jako vrabec a navíc mimořádně milé jak v měkčích, tak i v tvrdších (až skoro metalových) kouscích. O skupině samotné toho moc nevíme . Bad Boy jsou z Milwaukee. V teenagerském věku se jmenovali Crossfire a po uzavření smlouvy s United Artists se přejmenovali na Bad Boy. Výborné jsou první dvě desky - The Band Milwaukee Made Famous (76) a Back To Back (77). Po nich byla větší pauza, až v 81. roce vydali Bad Boy album, o kterém je řeč - Private Party. Další epocha skupiny začala o necelé 3 roky později - k Bad Boy se přidal původní zpěvák Cheap Trick - Xeno. S ním Bad Boy vydali vynikající alba Electric Eyes a Girl On the Run. Ale žádné z nich mě neoslovilo tak, jako Private Party. Řeknu vám úpřimně, že mám - li toto album v přehrávači, je to pocit, jako bych měl v kapse zlatý dukát. Prostě žiješ normálně, jen si chvílemi vzpomeneš na něco moc příjemného. Album Private Party je opravdu osobní párty - nabízí vkusný a velmi dobře zahraný rock, pěkné melodické skladby, snadno zapamatovatelné refrény, ale také malinko intonační nedostatečnosti v jinak zajímavém a parádně zabarveném hrdelním zpěvu Scotta Stephena. A co je s podivem, občas zaslechneme i falešnou sólovou kytaru. Ale přátelé, ta hudba vám tyto dobné nedostatky vrátí i s úroky! Já jsem nadšen! Pro mě je toto milé dílko z 81. roku epochální záležitostí, protože na rozdíl od tisíců současných hard´n´heavy desek od nudných skupin mě neskutečně baví! S posledními tóny alba zase vláček mizí, ale jen jen supí za první zatáčkou, vím, že se za pár minut zase vrátí, protože určitě zmáčknu tlačítko Repeat.
(něco od Bad Boy zcela jistě zahraju v některém z dalších dílů pořadu Dinorock)

Dinorock - od čerta k Ježíši !!!

V dalším díle Dinorocku (Radio RockMax, neděle 16. 08. 2009, 19.00) to rozjede luxusní superskupina Van Halen (na snímku), ale potom to projdeme doslova od čerta k Ježíši, protože v tomto díle se vedle sebe objeví třeba takové skupiny jako byli bezbožníci Pentagram (USA), jedna ze skupin, jimž se přičítá vznik Doom Metalu a třeba (silně raritní) seskupení Stryken z Austinu (Texas), které po svém a velmi překvapivě reprezentovalo tzv. White Metal - tedy křesťanské skupiny (říkalo se jim klon Stryper). Militantní bojovníci ve jménu Božího slova, ale nebudou v Dinorocku sami. Pustíme si i takové skupiny, jako Wolf, Nightwing, Warfare (!!!), Lake, Titan (Fr.) nebo Tytan GB). Na tento díl se těšte, dám ruku do ohně za to, že tohle všechno jsou opravu super věci !!

Mama´s Boys : Plug It In - nejdůležitější událost od velkého třesku...

Jednou jsem přišel domů a brácha posunul po stole desku. Tato věta by teda snesla mnohonásobné opakování, protože to byl v mém dosavadním životě poměrně častý jev. Opakovalo se to milionkrát i opačně - bratr přišel domů a já jsem se vytasil s albem. Toto ale nebyl obyčejný den! Tehdy vypůjčené album neslo název Mama´s Boys - Plug It In. Po první písničce jsem věděl, že ten den se dlouho nepůjde spát, po druhé skladbě mi bylo jasné, že album pomalu ale jistě mění majitele a k tomu původnímu se už nikdy nevrátí a cena mne vůbec nezajímala. Po vyslechnutí celého alba jsme s bratrem leželi na koberci, hleděli do blba - tedy na sebe a rty se nám pohybovaly jen malinko - šlo by z nich vyčíst jen útržky slov : "genialita... ty vole...tak to je maso, nejlepší deska na světě " ....atd atd....No a pak jsme se s tím rozběhli za ostatními chlapci, kteří s námi společně prožívali tu pravou Novou Vlnu Britského Heavy Metalu made in Zlín - tedy Gottwaldov. Nikoho dalšího album neuchvátilo. Přesto, mé celoživotní resumé : toto je album, které se má ve formě LP vinylu vystavit do prosklené křišťálové skříňky na pozlacený podstavec. Kamarádům se o něm pouze vypráví a to výhradně v neděli, případně (při vrcholném zájmu) se danému příteli, který má navíc toho dne kulaté narozeniny, pootevřou dveře do bytu, kde je album uloženo a na několik vteřin je mu umožněno nahlédnout směrem k albu Mama´s Boys. Potmě, samozřejmě.
Mama´s Boys - Plug It In (1980) : Pat, John & Tommy McManus. Severní Irsko . Styl : hard´n´heavy.

Dinorock - dvouhlavé rockové tele ... a další zrůdky!

Dvouhlavé tele a podobné zrůdky nabídne další díl pořadu Dinorock (v Radiu RockMax 09.08.2009). Tím dvouhlavým teletem myslím neobvyklou korporaci skupiny Motörhead s dravou dívčí skupinou Girlschool, z níž vzniklo EP St. Valentine´s Day Massacre (1981). Protože zmíněné dílko obsahuje pouhé tři skladby, což by bylo do pořadu zatraceně málo, doplním tento díl ještě o neopomenutelnou holandskou skupinu Picture, představím vám staré, leč velmi pozoruhodné anglické kapely Trespass, Dark Star, Chevy(!!!) nebo White Spirit a nezapomenu ani na super projekt amerického kytarového velmistra Jacka Starra - Burning Starr ani na skupinu slavného bývalého kytaristy Whitesnake Bernie Marsdena - Alaska. Teště se na neděli - bude to mazec!

Chevy : The Taker - album na první pohled

Jsou alba, která vám přijdou do rukou, profrčí vám ušima sem tam a v lepším případě za hodinu o nich nevíte. Ale jsou také alba z nichž uslyšíte pár prvních taktů a je rozhodnuto. Jako když ucítíte vůni, která vás opájela v dětství a nikdy ji nezapomenete, jako když se vrátí pocit prvních lásek a nekonečného snění - i tak dovedou některá alba zapůsobit. U mě v tomto směru aktuálně vede album anglické skupiny Chevy - The Taker (Avatar, 1980). Klukovské roky, kdy jsme šíleli po všem, co smrdělo elektrickou kytarou s boostrem, věk, kdy byl člověk za jedinou černobílou fotku své oblíbené skupiny ochoten bez váhání skočit ze třetího patra z balkonu, doba, kdy se holkám valily do hlavy šrouby o skupinách, aniž by je to aspoň minimálně zajímalo, to vše se mi vrací se skupinou Chevy. Když vás něco osloví v tzv. "citlivém" věku, pak to podvědomě hledáte celý život. Ve mně zanechal trvale kladný dojem zvuk alba Plug It In severo-irské skupiny Mama´s Boys. Teď mi padlo náhodou do rukou album Chevy - The Taker, pustil jsem si je a zalil mě onen blažený pocit něčeho výjimečného. Mámina náruč. Rodná obec. Klukovství. Absolutně šťastný si jediné album Chevy přehrávám pořád dokola a vím, že mi ten pocit nevymizí. Co na něm najdeme, na takovém albu Chevy - The Taker ? Metálek. Metálek jako víno - Teplounká sametová basa (Bob Poole), měkké kopáky (Andy Chaplin), příjemně přibroušený zvuk kytar (Paul Shanahan, Steve Walwyn) a k tomu vynikající a zkušený zpěvák (Martin Cure). Stylově se setkáte s neútočným bluesrockovým základem, malinko připomínajícím nejstarší věci Whitesnake. Dotknou se vás milé melodie, které jako byste už dávno znali - to vše , na rok 1980, v kvalitním zvukovém hnízdečku. Toto album nedám z ruky. A když tak mi ho budou muset vypáčit z křečovitě sevřených prstů. Protože tohle je přesně to, co chci a po čem šílím celý život. Chevy se společně s podobným skupinami objeví i v dalším díle pořadu Dinorock v Radiu RockMax (9. 8. 2009).

Nightwing - mistři konejšivých tónů.

Asi ten krátký každodenní příběh znáte sami - máte chuť si něco pustit - proto přejdete ke svému úložišti cédéček, otevřete skříňku a bez výrazu se díváte dovnitř. Podobně jako předevírem, včera a zítra si ani dnes nemůžete vybrat a za nehty vám nakonec uvízne zase to album, které si pouštíte každý den. Kolem roku 1983 - 84 jsem toto denně zažíval s albem skupiny Nightwing - Stand Up And Be Counted, které mi za nějakou bezcennost vyměnil bývalý spolužák ze základky. Toto album se mi stalo skutečně bezmála denním chlebem a lékem na všechny bolesti. Co nabízí ? Plnokrevný, velmi měkký a tučný zvuk rytmiky, příjemné rejstříky kláves a přitom působivé a syrové kytary. Tohle všechno můžeme slyšet ve skladbách, které nejsou nijak razantní (ačkoliv jsou Nightwing jedním šmahem řazeni k NWOBHM), zato oplývají velmi zručně vystavěnými melodiemi se spoustou dynamických zvratů. Celkově album vyznívá měkce a "umělecky". Stylově si jen velmi opatrně troufnu uvažovat nad hard rockem až měkčím metalem se značnou příměsí AOR. Tehdy, když se mi album dostalo do rukou jsem neměl ani tušení o skupině Nightwing, všechny informace mi poskytla jen zadní strana alba. Dnes ale už víme, že Nightwing byli nezanedbatelnou součástí britské scény první půle 80. let. Dvě první alba byla - Something In The Air (81) a Black Summer (82), deska o které je řeč potom na tato (ve své době ) úspěšná alba navazuje o rok později a kritika jí dala, co se do ní vešlo, což mně jen utvrzuje v tom, že když se mi něco líbí, může si psát kdo chce co chce, můj názor to nezmění. A nezměnil se ani do dnešní doby - Nightwing : Stand Up And Be Counted mně hladí na duši i dnes. V kombinaci Nightwing s žánrově alespoň vzdáleně příbuznými Magnum, The Black Riders nebo Tytan bychom mohli zažít velmi příjemný díl Dinorocku - budu o tom uvažovat..jdu si pustit Nightwing.