NELSON - Lightning Strikes Twice

Tak, a mám podtácek pod hrnek na kafe, pomyslel jsem si po prvním poslechu nového alba bratrů Nelsonů. Ti ve své kariéře pod jménem skupiny Nelson natočili nejméně tři velmi pozoruhodná alba. Možná jsem ale nebyl na té správné vlně nebo si nepustil album v správný čas. Přišlo mi slabé jak rumunská měna. Brzy jsem si ale uvědomil, že z prvního poslechu se nedá dělat úsudek a album převrátil v uších ještě několikrát. A dospěl jsem k názoru, že onanistické, přeslazené refrény jsou to, co Gunnar a Matthew Nelsonovi umějí udělat na jedničku. A že od nich vůbec nic jiného nechci. Album mi připomíná třináct let starou desku Nelson - The Silence Is Broken, které se můžu uposlouchat k smrti. Proto také nové album umístím někam poblíž, abych po něm mohl sáhnout kdykoli, kdy se mi zachce poslouchat lehoulinký a neobyčejně vlezlý pop - metálek. Po jednotlivých skladbách desku rozebírat nebudu, zbývá možná jen podotknout, že když chcete, můžete si pískat refrén kterékoliv z nich ještě než začne a trefíte se. Zábavné jsou také pěkné dvojhlasy bratří Nelsonů, jakož i neodfláknutá, krystalická kytarová sóla, pečlivě dodržená forma skladeb i solidní produkce. Co na tom, že každá skladba zní jako z nedělního odpoledního amerického filmu pro celou rodinu, kde děti darují svobodu vyléčenému delfínovi. Nic nevadí, že každý refrén je jako o lásce "ze střední". Kdysi jsem četl, že kýč neexistuje, protože když udělá radost jedinému člověku, pak dílo splnilo svůj účel. Proto volám bravo cukrárně Nelson, vivat dvanácti chutným dortíčkům! I kdybych na to měl být sám.