Dinorock 2. srpna 2009 na TANKodromu!!

Zde je konečné resumé toho, co jsem vybral do nejbližšího vysílání pořadu Dinorock : miniprofil britské legendární skupiny TANK, dále skupiny The Rods (USA), Rock Goddess (GB), Gaskin (GB), Heritage (GB) a Tyrant (Ger.). Rád vás všechny přivítám v neděli 2. srpna v 19.00 na vlnách Radia Rockmax.

Tyrant - mašina na riffy z Ulmu

Tyrant - to byl název, který použilo mnoho metalových skupin na světě. Jen v USA bylo nebo ještě je skupin Tyrant asi šest, jedni Tyrant byli celkem známou akvizicí NWOBHM v Anglii, několikero black-metalových spolků se jmenuje zrovna tak (Finsko, Švédsko, Austrálie, Japonsko) , poměrně velmi známá byla i heavy metalová skupina Tyrant z Los Angeles, ale jsou nás celé zástupy pamětníků metalového boomu 80.let, kteří si pamatujeme především skupinu Tyrant z německého města Ulm v Badensku - Württenmbersku. Protože zakázané ovoce chutná nejlépe, díky Husákovi se metal šířil na tehdejší poměry bleskovou rychlostí. I ti mí Tyrant byli pouhou kopií na magnetofonové kazetě a myslím, že jsem neustálým obehráváním strany s albem Mean Machine (říjen 1984) notně ubral z původní síly pásku. Tyrant a jejich album Mean Machine byli neodmyslitelnou součástí každé "bezbožné" metalové jízdy, ať už doma s tenisovou raketou na místo kytary před zrcadlem, nebo v hromadné verzi mezi ostatními adolescenty, kde jsem díky kapelám jako byli právě Tyrant , Savage Grace nebo Stormwitch několikrát bezkonkurenčně exceloval a bez uzardění jsem se tetelil v tom, jak jsem zase kluky smetl tím, co jsem přinesl. A to mlčím o Venom, Hellhammer nebo Bulldozer, kdy jsem se pro perverznosti těch skupin někdy ve skrytu duše vyloženě styděl za svůj maniakální přístup, ale nikdy bych to nepřiznal (až daleko později jsem si srovnal hodnoty a perverze těch skupin mi už nepřišla vůbec děsivá natož pak hodná studu). I u Tyrant jsem se styděl a to když jsem hrdě někomu album přehrával a ve skladbě Wanna Make Love se ozvalo orgasmické vzdychání nějaké ženy. Připadalo mi to vždycky úplně nekonečné a byl jsem šťastný, když "vydechla naposledy" a pokračoval metal. Tyrant byli tak skvělou skupinou, že mně jejich metal baví dodnes. Stěžejními důvody jsou expresivní a velmi silné, nápadité, syrové a ostré kytarové riffy, vynikající zpěv týpka, který si říkal Kerrmit a měl hlas jako vichřice křížená s Husquarnou, silné hudební motivy a velmi dobrá hráčská zručnost členů skupiny. V Německu bylo podobných skupin jako Tyrant víc, za všechny bych jmenoval aspoň bavorské Veto, jejichž dvě alba byla bezesporu geniální. Jestli někde spatříte album Mean Machine od Tyrant, neváhejte za něj dát cenný grošík, v odpověď vám přijde až překvapivě "dnešní" heavy metal a možná u poslechu budete uvažovat, o co se to asi tak snaží současné skupiny typu nenápaditých a paběrkujících (sic) Hammerfall. Dvě věci z alba Mean Machine hráváme v Radiu Rockmax běžně, nějaké další zařadím určitě v neděli 2. srpna v 19.00 do pořadu Dinorock.

Dinorock - chystá se jízda na tanku !!

Sotva nám skončil další díl pořadu Dinorock, už vás chci lákat na další. V něm bychom si udělali exkurzi na tankodrom Hard´n´Heavy scény převážně první půle 80. let ve Velké Británii. Proč na tankodrom? Protože vás v dalším díle Dinorocku (02.08. 2009, 19.00) povozím na opravdickém tanku - tento Tank (vzor 1980) byl dobrou zbraní britské tvrdé hudby - pálil ostrými na vše, co se kde šustlo a to z děla stejně jako z kulometu, jeho motor byl pak jako dech draka a jízda v něm - rajtování na nepříčetném býkovi. Mluvím samozřejmě o skvělé britské skupině Tank - která v prvních fázích kariéry silně páchla po vlivu Motörhead, což ale zdaleka nebylo nepříjemné, protože obě kapely vedle sebe dokázaly žít, ba dokonce Tank Lemmyho partě předsakovali - tohle a mnohem víc si řekneme příští neděli - jak pravím - další díl Dinorocku bude hodně o Tank, ale doplníme je ještě o další skupiny té doby - The Rods (USA), Rock Goddess (GB), Gaskin (GB), Heritage (GB) nebo Tyrant (Ger.). Pro fanoušky metalu bude tento díl povinný, pro ostatní taky. Nebo přijímám omluvenky v podobě raritních CD s heavy metalem - které jsou samozřejmě nevratné. :o) H.

Raven - Walk Through Fire

Nářez jako když přineseš domů na vysvědčení samé pětky! Legenda NWOBH (Nová Vlna Bristkého heavy Metalu) - kdysi silně vlivní Raven - se letos chlubí svým aktuálním řadovým albem Walk Through Fire a název skutečně nelže. Raven tě nenechají po celých zhruba šestapadesát minut ani ani nadechnout, natož vydechnout a protáhnou tě ohněm tam i zpět a to hned několikrát dokola. Kdo čeká pravověrný heavy metal vzor 1983 dostane jej co se do něj vejde a to i s úroky. Kdo si ale myslí, že skupiny, jež byly slavné před pětadvaceti lety už nemají co nabídnout, tak ať album neposlouchá, protože Raven (kdysi neuvěřitelně slavní doma v Anglii a také v USA) nic nového nepřinášejí. Album je přecpané sebevědomým i když trochu toporným, ostentativním a neslmouvavým heavy metalem v překvapivě vynikajícím, plastickém a čitelném zvukovém hávu. Majitele značky Raven - bratry Johna a Marka Gallagherovy doplňuje pozoruhodný bubenický kouzelník Joe Hasselwander, který má za sebou účinkování v mnoha mnoha heavy metalových skupinách zvučných jmen (např. Armageddon, Pentagram, Death Row). Jestli si chceš jen tak sednout nebo jet v autě a k tomu do sebe nechat valit výbornou heavy metalovou smršť, která bez ptaní sází jednu chutnou petelici za druhou, pak zvol nové Raven. Vypleskají tě jak za ušima, tak po tváři a návdavkem i po prdeli !!!

Heaven & Hell : The Devil You Know

Pro mně je tohle deska roku. A to nejen letošního, ale snad i loňského a také toho, co teprve přijde. Nové album Heaven & Hell - The Devil You Know si s malými přestávkami pouštím pořád dokola a s každým dalším poslechem se uvrzuji ve starém a velmi výstižném pořekadle, že "králové dělají královské věci". Vzhledem k tomu, že mám za sebou víc než 30 let poslouchání hard rocku a metalu, mám s čím srovnávat a musím říct, že v současné tvorbě bychom soubor srovnatelný s Heaven & Hell museli hledat obří lupou a dělo by se tak s velmi nejasným výsledkem. Dio, Iommi, Butler a Appice. Co k těmto jménům dodat? Všechna čtyři jsou epochálními pojmy. Sedmašedesátiletý Ronnie James Dio je stále neuvěřitelnějším interpretem vypjatých a dramaticky předimenzovaných vokálních linek, Tony Iommi dokazuje, že geniální kytarový riff dělá skladbu skladbou a rytmika Butler/Appice je jedním slovem kolosální! Na tomto albu nepreferuji žádnou skladbu, je výtečné od prvního po poslední tón.
Už víc než 30 let bez přestání něco hledám. Hledám tu nejbáječnější skupinu, které se stanu oddaným fanouškem, hledám úchvatné refrény, hudební postupy, nad kterými se dá stát v němém úžasu , hledám riffy, co mně ochromí a přinesou pocit absolutní extáze. A přitom vím, že to nikdy nenajdu a že je nutné se po těchto kýžených věcech dívat tam, kde už po léta všechny jsou - to značí na albech Black Sabbath a Dio. A poslední album super formace Heaven & Hell to jasně potvrzuje, protože tyto atributy bez výhrady shrnuje a sebevědomě dává na odiv. Klobouk dolů, pánové !

Alestorm - Black Sails At Midnight

Druhé album skotské pirátské hordy Alestorm je už na světě pár týdnů, já jsem se k němu dostal až dnes. Kdo máte rádi pirátskou tematiku a jako doprovod svižný metal s vpravdě folklorními vlivy a hrdinskými chorály, albem Alestorm - Black Sails At Midnight zřejmě nepohrdnete. Už jednička Alestorm - Captain Morgan´s Revenge(2008) byla výborná a dobře jsem se u ní hned několikrát pobavil, dvojka pak splňuje požadavky na nenáročnou zábavu prakticky rovným dílem. Každá skladba obsahuje osvědčené ingredience z nichž mladíci Alestorm s celkem vyspělým hudebním cítěním lepili dohromady už svůj debut - snadno zapamatovatelné bukanýrské odrhovačky, v refrénech sborově vyřvávanými hrdinskými texty, pod nimiž si to Alestorm žene povětšinou ve svižném metalovém doprovodu i za použití několika "nemetalových" hudebních nástrojů - například tahací harmoniky nebo žesťů. Překvapí poměrně velmi slušná isntrumentační zručnost v sólové kytaře (Dani Evans) a v klávesách (Christopher Bowes). Pokud nečekáte nic světoborného, dovedete zkousnout tu a tam poměrně silné intonační problémy zpěváka Christophera Bowese, povznesete se nad to, že za chraplákovým hrdinstvím je slyšet dosud mnoho jinošství a odpustíte Alestorm, že nepřicházejí s vůbec ničím novým, dá vám deska přesně to, co chcete a čeho se dostalo i mně - zábavu u které mozkové buňky mohou v klidu spát.

Iron Maiden : Flight 666

Konečně jsem si našel čas na film! Nebudu na něj psát recenzi, na to se necítím a ostatně není ani proč. Jen vám naznačím jak mi u filmu Iron Maiden - Flight 666 bylo. Tak za prvé - velmi jsem si odpočal a za to tvůrcům Samu Dunnovi a Scotu McFadeynovi vřelý dík. Nemyslím to nijak hanlivě - Iron Maiden celkem bedlivě sleduji od počátků jejich kariéry a prošel jsem si mnoha, mnoha cykly svého fandovství k této skupině, kterou dodnes považuji za jednu z největších metalových legend. Proto na mně z filmu promluvili ti moji "staří dobří" Iron Maiden. (Sledovat skutečné stárnutí členů Iron Maiden mně bavilo po celý film, ale dech mi svou svěží chůzí nevyrazil nikdo jiný, než 67. letý Dio, jež se tam mihne v záběru - na Nicko McBrainovi je věk už vidět opravdu dost - a to je o deset let madší, než Dio).
Ale k filmu samotnému. Před nějakým časem jsem se naučil takovou věc : "Nic neočekávej a dostaneš hodně". A tady to platí stonásobně! Co jsem měl čekat ? Nějaké nové krkolomné a supernáročné pěvěcké figury Bruce Dickinsona, když zpívá už dvacet let stejně (to značí o polovinu hůř než za mlada)? Nebo jsem měl očekávat omračující show s levitujícími hudebníky, rotujícími bicími, pyrotechnikou jako v dračí noře v bezduše gigantické ohromnosti, jakou jsem jakživ nespatřil? Nové skladby , nová brilantní sóla hudebníků? Nečekal jsem prostě nic víc, než co ve filmu je. Milionkrát obehrané super tutovky Iron maiden z 80. let, které skupina hraje prakticky s prstem v nose a staré a osvědčené triky, klišé a postoje, to všechno na dokonalé scéně a za fungování bezchybného týmu mravenců kolem Iron Maiden - to všechno jsem čekal. Ale co mně opravdu bavilo byla bezprostředost s jakou do své stárnoucí blízkosti Iron Maiden pustili kameru. Výsledkem je pocit, že jste s nimi na turné a že jste se stali jejich součástí. Znáte je důvěrně jako svou rodinu a to ve vás tento pocit jen umocňuje.
No, nechtěl sem psát recenzi a už to začíná po recenzi trochu smrdět, tak na závěr řeknu jen tolik -záleží jen a jen na optice, kterou film sleduješ. Když ve filmu chceš vidět partu dědků, které jejich okolí ještě jakž takž drží při životě, ale jinak to už za nic nestojí - uvidíš tam dědky i s jejich bačkorami a vyčpělým hudebním starobincem, který předvádějí. Když ale chceš ve filmu vidět superlegendu Iron Maiden, které se slávou blyští i plivanec a v ní partu bezvadných lidí, kteří svou metalovou hudbou dávají milionům lidí nejen naději, ale i životní sílu a smysl života, zeptáš se možná na konci sám sebe, jestli to tak nemá být....a odpovědí ti bude jedno velké ANO! A je Ti v té chvíli jedno, že z tebe Iron Maiden vytáhli další prachy za už stokrát viděné a slyšené..........Mně u filmu došlo, že Iron Maiden zdaleka nejsou jenom zábava.......Up The Irons!!!!

Dinorock - Metalové výběry, které psaly historii

Zabývám se myšlenkou, přiblížit vám v Dinorocku dva slavné výběry - kompilační alba. První z nich vydal Neil Kay (praotec NWOBHM) v roce 1980 a shromáždil na albu Metal For Muthas kapely, které podle něj tehdejší scénu Nové Vlny Britského Heavy Metalu reprezentovaly - včetně dvou věcí od Iron Maiden (Sanctuary a Wrathchild) a skupin jako Angel Witch, Sledgehammer, Ethel The Frog nebo E.F. Band. Druhý výber zase mapuje o dva roky pozdější boj proti discu v USA. Výběr Metal Massace vydal 14. červa 1892 guru amerického metalu Brian Slagel a patrně tím odstartoval kariéru Metallicy, protože na albu vyšla její skladba Hit The Lights, ačkoliv na Metal Massacre byly i věci mnohem , mnohem lepší - třeba Malice, Cirith Ungol nebo Steeler. Tak co, neprobereme tyhle dva slavné výběry v příštím Dinorocku ?

Dinorock nabídne Stormtroopers Of Death !!!!

Nejen senzační projekt členů skupiny Anthrax a Nuclear Assault - nepopsatelnou skupinu S.O.D. (Stormtroopers Of death) ale taky Method Of Destruction (skupina zpěváka S.O.D. Billyho Milana), skejťáckou modlu Suicidal Tendencies a prvotní Voivod - to bude náplň pořadu Dinorock v Radiu RockMax tuto neděli - 19. července 2009. Bude to taková letní šlehanice, na kterou se už teď hodně těším.

Fantastičtí noví STRYPER!!!

STRYPER (skupina z Orange County známá svým křesťanským zaměřením) jsou zpět s novým albem ! Zbrusu nové album Murder By Pride (vychází 21. července 2009) je takovým kompromisem mezi staršími věcmi z 80. let (malinko bude připomínat snad nejlepší alba In God We Trust nebo To Hell With Devil) a posledním albem Reborn starým 3 roky. STRYPER znovu dokazují nejen své skladatelské mistrovství, cit pro chytlavý refrén a špičkovou hráčskou i pěveckou dovednost (včetně 4 hlasých sborů) ale i umění udržet na celém albu tah a efekt překvapení. Geniálního bubeníka Roberta Sweeta ale na albu nečekejte, bratr zpěváka Michaela Sweeta je sice stále oficiálním členem kapely, ale album nabubnoval Kenny Aronoff, kterého si můžete pamatovat třeba ze skupiny Cinderella. Kdo jste měli rádi STRYPER, znovu si je zamilujete, to vám garantuji !

Dinorock příště nabídne americké spolky S.O.D., M.O.D., Suicidal Tendencies a kanadské Voivod !!

V aktuálním Dinorocku ( a jeho reprízách ) si užíváte jízdy thrashovým šílenstvím první poloviny 80. let v Německu, v dalším díle se zase podíváme do USA a Kanady. Ale ne tak na thrash jako takový - spíš probereme původně ze srandy vytvořené skupiny Stormtroopers Of Death (S.O.D.) a Method Of Destruction (M.O.D.), ale mrkneme taky na nejznámnější skejťáckou partu Suicidal Tendencies a neodpustíme si neopakovatelné thrashové začátky pozdější velké kanadské legendy - Voivod. Tak věřím, že bude zase pilně naslouchat Dinorocku!

Německá pařba : Tankard, Sodom, Kreator, Destruction

Jedna německá kapela je v Dinorocku (radio RockMax) tento týden - Scorpions. Za týden vás zvu zase do hospody ve Frankfurtu nad Mohanem - dáme na stůl přehrávač a budeme si pouštět : Sodom, Destruction, Kreator ale hlavně - TANKARD !!! Tak už tušíte, co bude příště? Německá jízda extrémními formami metalu 80. let. A mám špeky, to si pište!!