Tahle deska není úplně nová, mám ji v přehrávači už nějaký pátek, ale možná právě proto je nutné se o ní zmínit. Měl jsem dostatek času si sedmou desku švédské skupiny TREAT naposlouchat. Všem vám ji vřele doporučuji, protože v dnešní době narazíte na takové dílo spíše náhodou. Ne, že by podobné desky nebyly, naopak, jsou jich mraky, ale právě proto vám jich množství proklouzne mezi prsty. TREAT se pyšní neobyčejným zvukem. Pokud máte solidní aparaturu, možná budete součásti reprobeden hledat při posledních tónech alba někde po zemi, protože album jednoduše nevydržíte nezesilovat. Zvuk alba je luxusně ošetřený. Z vaší sestavy se na vás vyhrnou křišťálově čisté kytary, plná a kulatá basa, citlivé bicí a bezvadně nazvučený zpěv.
Další věcí, která vás beze zbytku upoutá, jsou pěkné, vkusné a jednoduché melodie, které si zapamatujete hned na první poslech. Nebudete mít problém si je po nocích prozpěvovat, protože popěvky v refrénech jsou snadno zapamatovatelné , líbivé a přijatelně vlezlé. Při každém novém poslechu alba se ptám sám sebe, jak je možné, že mne upoutalo právě tohle dílo, když podobné melodie jsem slyšel na nespočtu jiných alb s melodickým metalem. Možná je to tím, že TREAT vám své melodie nenutí. Podávají vám je nenásilně a přitom s profesorskou samozřejmostí. Skladby mají stopáž, která vám nebrání při poslechu udržet pozornost od začátku do konce a desku si klidně pustíte i několikrát po sobě. Jak už jsem řekl, možná vás překvapí, že se nedostaví zpruzení, ale naopak spíše pocit uspokojení. Mám rád taková alba. Neprohloupí ten, kdo sáhne po albu TREAT - Coup De Grace.
