Na blogu nejsou nabízeny žádné soubory ke stažení / No downloads on the blog. HP

sobota 14. listopadu 2009

POD NÁNOSEM PRACHU

Hrabat se na půdě v truhlici. Co může být lepšího? Mezi neužitečnými krámy najdeš například starou pistoli po dědovi. Tak. Můžeš se třeba zastřelit, ale to bys nenašel poklady, co byly ještě hlouběji. A nemohl by sis poslechnout například : 1. MAZERAN - MAZERAN (1989) Jediné album japonské (?) pětice MAZERAN přineslo v předposledním roce deváté dekády minulého století devět senzačních hard´n´heavy kompozic, zahraných značně sebevědomě a s brilantní technikou. Sdružení sestávalo ze dvou japonských a tří anglických jmen, přičemž se lze důvodně obávat, že o původu všech hráčů nemůže být pochyb, jak dokazují oba snímky skupiny, které se dají najít na internetu. Z těch se na nás směje pět černovlasých, šikmookých mladíků. Přesto zpěvák jménem David McDonald zpívá velmi vysokým, přitom mimořádně maskulinním, přesvědčivým hlasem. MAZERAN ve svých skladbách nabízejí poctivý, hlasitý rock, který bych se neobával přirovnat k takovým Keel, raným Dokken, možná i Twisted Sister. Nadšení mi vydrží vždy až do konce alba, což je vzácný úkaz. Jedná se o silně raritní nahrávku, kterou velmi doporučuji.
2. SYRE - IT AIN´T PRETTY BEING EASY (1990)
SYRE ze země javorového listu měli oproti výše jmenované skupině diskografii přesně o 100 %bohatší - 2 alba. To první z nich - It Ain´t Pretty Being Easy přineslo dokonce dva hity - Never Said Good Bye a Say Hi To My Girlfriend, které "zabodovaly" doma v Kanadě, jakož i v Evropě. Jinak jsme na debutu skupiny SYRE nalezli dalších osm nenáročných kompozic vhodných k poslechu jak při kompostování na zahrádce, tak k výletu v cadillacu s bezbrannou blond náhražkou masturbace. Na albu najdete především svižnější rokenrolové písničky, ale i bluesové polocajdáky - vše s nenáročnými popěvky o zadečcích náctiletých studentek a více či méně zlomených srdcích. Filosofie na téma " Never Say Good Bye" máte plné zuby už ve třetí písničce, ale pokud vás to nezprudí, nad výsledkem nezpláčete. Košili u toho nepropotíte, ale nohou ( a pokud máte parkinsona, tak i rukou) si budete klepat od začátku do konce.

1 komentář:

  1. Tak ty Japončíky si určitě poslechnu. Objevil jsem totiž včera na netu blog s výhradně japonským metalem a hardrockem od let sedmdesátých k současnosti - super. Nejvíc mě zatím zaujali Párpli v japonském kimonu Murasaki a jejich album z roku 1975. Těším se na další.

    OdpovědětVymazat