Vichřičné severské skupiny, hrající black metal, mne nikdy nepřiváděly do nějak velké extáze, ale spolek Dark Funeral mám moc rád. A generálská dvojice skupiny - Magnus Bromberg & Micke Svanberg (Emperor Magus Caligula a Lord Ahriman) svým pátým albem Angelus Exuro Pro Eterna rozhodně nezklamala. Uhodnout, co je obsahem alba, není z řádu otázek pro chytré hlavičky. Ze své satanské idologie, přetavené do podoby nechytatelné hudební vichřice s mistrným krákoráním blasfemických vizí, skupina neuhnula ani o píď. Devět Belzebubových jazyků, které vás olizují po dobu 47 minut úzce koresponduje právě s dějem jižně od nebes, čemuž odpovídá i sound celé nahrávky (tomu dalo podobu studio Abyss Petera Tägtgrena, jenž album i produkoval). A jak se dá očekávat, hudebně se (u DF již tradičně) ocitáte v dějišti kremace, kam vstřikovací trysky vhánějí neustávající porce nového a nového plynu, jehož původ lze hledat jedině na konci trávicího traktu samotného pekelného pana vedoucího. Šířeji se netřeba rozepisovat. Dá se předpokládat, že kdo fandí Dark Funeral, bude nadšen, ostatní také, jen o tom ještě nevědí. Je třeba ochutnat.
Před pár více lety jsem si, tehdy ještě neznaje, nechal přepálit jedno cd této kapely. Soudě podle názvu, který v sobě skrýval něco od Satana, předpokládal jsem jako vždy pořádný nářez. Avšak první tóny mě docela zaskočily. Bylo to vlastně poprvé, co jsem uslyšel tuto odnož black metalu. Trošku jsem se z toho motal a nevěděl jsem kudy kam, ale teď už je to v poho. I když mám raději jiné odrůdy tohoto stylu, přesto si rád poslechnu všechno, co zavání tvrdou kytarovou nadílkou a v tomto případě nelze pochybovat ani na ten pouhý oka mžik.
OdpovědětVymazatPS: Omlouvám se za krátkou absenci. Operaci kolene jsem přežil a tudíž budete mít i nadále možnost přečíst si zde občas ty moje bláboly...