Na blogu nejsou nabízeny žádné soubory ke stažení / No downloads on the blog. HP

sobota 24. října 2009

PANE VRCHNÍ ?! 2x PÁR FACEK.

Jednáct let v případě Whiplash a ještě o šest víc u Defiance - právě tak dlouho vydržely obě byvší akvizice amerického thrash metalu odpočívat. Ale dnes se vracejí a uvítají tě. Čím? Hned ve dveřích místo pozdravu - pár facek!
1. Defiance - The Prophecy: Jako když ti jednoho dne zdrhne mladý pes. Hledáš jej jako blázen, protože byl dobrý - měl zdravé, bílé a trhavé zuby, byl plný síly, v očích dva plameny! Zmizel a už se nevrátil. A ty tak jednoho dne sedíš na zápraží a on přijde - namísto vyhublého, nohatého dorostence se ale vrátí masivní starý macek se zjizveným obličejem. Jedno oko v hajzlu, pěkná srst tatam, ale zkušeností habaděj a hlavně - ten respekt, co si s sebou přinesl! To jsou pro mne po svém návratu Defiance. Kdysi jsem poslouchával jejich alba Beyond Recognition (92) a Void Terra Firma (90) a to tehdy , když jsem ujížděl na blescích jejich rychlosti a když jsem si nechával občas proliskat hubu jejich divokými a přesto jako nože srovnanými riffy. Zmizeli mladí thrasheři - vrátil se starý mazák, svalnatý voják. Čerstvou nálož Defiance s chutí ocení každý, kdo má rád thrashové kázání popravčích širočin, neomylných jako kulka odstřelovače, též drtivý dvoukopákový masomlejn v rychlosti, která tě oněmí. Před poslechem je nutné si také připravit podložní mísu, protože nástupy kytarových sól Jima Adamse k tobě vtrhnou s takovou silou, že máš v hlavě bordel jak Lidl v regálech a zběsile tě samovolně opustí stolice i s nohama. Stylově jsou aktuální Defiance někde tam, kde jsou doma Testament. Thrashového štěkotu se nedočkáš. Je to láva. Horká jak Luciperův grog, jsou v ní vystřelující rudé šutry, co tě vždycky neomylně zasáhnou do hlavy a když to ztuhne, zjistíš, že ti v tom vězí nohy. Navíc Defiance nabízejí něco nevídaného a to jsou melodické pěvecké linky. Ovšem, ten hlas ! Chtěl bych vidět zpěvákův pas, protože tam jistě stojí napsáno : Steev Esquivel - Medvěd. Album jak pecka z děla. Bum!!! (ukázky zde)
2. Whiplash - Unborn Again: ještě o třídu známější, než Defiance, byli ve své době newjerseyští Whiplash. Co nám pod obálkou od thrashového výtvarnického pámbíčka Eda Repky připravili? Inu, tady jsem poněkud rozpačitý. Album jsem poslouchal a neodbytný prstík hned čtyřikrát kroužil kolem tlačítka Stop. Nevypnul jsem to, ale k opakovanému poslechu jsem se musel přemlouvat. Nic to ale nevadí. Album půjde na pár dnů ležet do karantény. Časový odstup dělá divy - nebude totiž překvapením, když příště budu vřískat nadšením! Z původního poslechu mi utkvěly v hlavě dvě věci - krásná staccata kytar a stylová rozmanitost, velmi přetékající thrashové hranice. Uvidíme příště. (ukázka zde)

JADED HEART - PERFECT INSANITY

Takto to tedy je ? Melodický metal patřičné tvrdosti a krystalického zvuku? To mají být zbrusu noví JADED HEART? Pak tedy jen houšť takovýchto alb! Frčím si to tak v autě, inu , říkám si - nůďo jako na německé nudapláži - lupnu tam něco. Honem - co jsem ještě neposlouchal? Ukaž - noví JADED HEART? Tak. Mačkám play, až si málem zvrtnu ukazováček.
No, pane jo! Ani jsem nevěděl, že desetiletá herka Opel Astra (1.4) dovede udělat sto pade za deset vteřin !!! Vyvalily se na mne třicetimetrové vlny! Melodické tsunami! Jako když spořádaně vlezeš po schůdcích do průzračného hotelového bazénku s modrounkou vodičkou, s důvěrou ponoříš ksicht pod vodu a čučí na tebe - žralok!!!!!!! Huj, to jsem se zděsil - tolik energie? A který nepřítel mi zakrýval oči i uši, abych do teď tuto skvělou německou společnost ignoroval?! Na boty nablít a s nimi jej kopat levou i pravou do zadnice na Kudlov a zpátky!!!!
JADED HEART spolehlivě aspirují na nominaci k olympijským hrám v trojboji následujících disciplin - špičkové riffy, melodické refrény, melodic - metalová tvrdost (neplést si s hrubostí). Nezanedbatelný není ani maraton v běhu družstva za špičkovými hudebními výkony, ba ani hod nablýskaným diskem plným super kytarových sól, směrem k dychtivému uchu posluchače. Z metalové olympiády nevím, ale z evropské soutěže by JADED HEART s novým albem bez umístění "na bedně" neodešli. Prosím pěkně, když jsme u toho, tak evropský původ JADED HEART je na albu Perfect Insanity čitelný, jak braillova abeceda sestavená z centimetrových pyramidek z obojku svatého Halforda!!!! V několika skladbách se JADED HEART v kytarových motivech pustí i na přetenký ledík quasi-barokních motivů a dlužno říct, že Bach sebou tedy v hrobě netřepne, ale JADED HEART i tuto odvážnou věc zvládají na jedničku, přičemž se ubrání kýčovité úchylnosti.
Švédský zpěvák Johan Fahlberg zpívá perfektně, navíc je díky svému původu ušetřen německého přízvuku angličtiny. Kapela pak šlape jak nadšení turisté do Tater. Tempo udávají dnes už jediní dva původní členové skupiny - baskytarista Michael Müller a bubeník Axel Kruse, kterým to spolu jde jak registrovaným. Mistr kláves Henning Wanner, který používá velmi inovativní rejstříky, skupinu vkusně doplňuje vrstevnatými dortíky zvuku, plnotučného jako jihočeská šlehačka. Kytarista Peter Östros se pak může honosit prstoklady rychlými jak cikáni v obchodě, výbornou prací v riffech a silnými nápady i špičkovou technikou v sólech. Celkové resumé? Album, které pokud vás vyloženě nenadchne, s jistotou vytlačí, alespoň na čas, z vaší domácí rockotéky kousky, které postrádají špičkové melodie. Nabízí totiž velmi poslouchatelný metal, který se pyšní blýskavými euro-výložkami brilantních hudebních nápadů a německého (rozuměj krystalického) zvukového obalu skupiny. Příjemné album.

pátek 23. října 2009

RAM - LIGHTBRINGER


Po tomto albu jsem zůstal tvrdý, jak tři dny mrtvý aligátor. V hlavě se mi to mele a už několikrát jsem se kamsi vydal a musel jsem se vrátit, protože jsem vždy zapomněl, co chci. Ale konečně ! Konečně mám album, které jsem poslouchal bez očekávání! A tak to také dopadlo. Ano, pokorně stahuji gumu od trenýrek a volám : "Ano, bičujte mne, bělovlasí bratři ze Země Tří Korunek, víc! Jen mi dejte, přitlačte na ocelové důtky, jen mi nandejte, co se jich na mou nehodnou bílou zadnici vejde!" Tak jsem byl zmrskán FANTASTICKÝM heavy metalem švédské skupiny RAM, že jsem uronil nejednu slzu štěstí. RAM mají totiž za pomlázky kyjaky přetěžké a důtky dobře vykoupané v soli!!!!
Hoši, nádherný heavy metal! True kytarové sekernictví jak zbrojnice samotného Odina, bicí - to je kovárna na palice k zabíjení buvolů, basa se strunami tlustými jak koleje, výborný zpěv - to se Oscar Carlquist odloučil od vlčí smečky a vyje nám ku potěše! Takoví jsou letošní Švédové RAM.
Šílím vždy, když hrajeme se Švédy hokej. Jsou jako nelapatelné stíny hrdých sršňů všude. Bruslí brilantně, jako by se s noži na nohou narodili. Své jedovky do horních rohů branky střílejí bleskově a přesně a pak se s vytlučenými zuby na celé kolo smějí a třepou svými blonďatými nebo zrzavými palicemi. A tento metal - tito RAM z Gothenburgu jsou to samé. Hrají tak úžasný heavy metal! Chvíli vás nechají vzpomínat na 80. léta pižláním vaší páteře dvoubřitou pilkou úchvatných kytar, chvílemi uhánějí na svých větrných tátoších málem až k obzorům pohoří Thrash, aby se v další minutě připoměli hororovým vytím po vzoru starých Mercyful Fate. (Ne nadarmo je skladba Awakening The Chimera možná i smeknutím před dánskou legendou - se zpěvem tam RAM vypomáhá "E" ze skupiny Watain). Bujará jízda jako na tanku bez pásů pokračuje vzápětí - jak vzpomínkami na motocyklovou kulturu raných Saxon, tak také kompozicemi po všech čertech vystavěnými málem až nad samotný Babylon v dobách jeho největšího rozkvětu.
Pravý heavy metal v deseti tučných dávkách. Obal, který patří zarámovat a pověsit místo Klause do škol. Mladá, dravá, sebejistá a bezproblémová skupina s nekonečnou perspektivou. RAM - Lightbringer by mělo být album dostupné i v automatech na kávu a na cigarety, aby si všichni lidé uvědomili, že pravý, nefalšovaný heavy metal je zatraceně živý. Tento švédský kousek o tom vypovídá zcela jasně. Když pětice gothenburských vlků štve lesem - zdrhají i pařezy! Bomba deska!!! Pěkný RAMbajz !!(ukázky zde)

DINOROCK - METALOVÁ B(Ř)ITVA


V pořadu Dinorock - v neděli 25. Října v 19.00 hodin bude profil MANOWAR! Americké válečníky můžete buď nenávidět, nebo milovat, nejčastěji se tak děje v rozmezí několika málo minut hned několikrát :o). Každopádně historický dopad na metalovou scénu měli Manowar neoddiskutovatelný. Jakou optikou se na Manowar díváte vy, to nevím, já je vidím jako skupinu, která se nezalekne čehokoli trapnějšího, aby zaujala pozornost, ale zárověň také jako skupinu, která dala světu báječné heavy metalové hity, nezřídka naprosto fantasticky zahrané. Nenávidím je tak, že je vlastně miluju. Jako když máte protivného bráchu, který vás strašně prudí, ale přitom ho máte rádi. Tak zkuste v neděli Dinorock!

čtvrtek 22. října 2009

W.E.T. - DALŠÍ MELODICKÁ SENZACE !!!


Ptám se, čeho se letos ještě dočkáme?! Se skupinou W.E.T. je tady totiž zřejmě melodická senzace tohoto roku! Nevím, zda jsem vůbec někdy zaznamenal, že by některá skupina dostala na respektovaném serveru Melodic Rock v recenzi 100% hodnocení (důkaz zde)!!!! Kdo obdivujete pěveckého titána jménem Jeff Scott Soto (J.S.S., Talisman, A.R.Pell, Y. Malmsteen atd.), asi už tušíte, kterým se vydáváme směrem. Eric Martensson (g, bg, key), Robban Back (dr), Robert Säll (g), Magnus Henriksson (g) - to je zbytek "kapely". Slovo kapela jsem dal do uvozovek, protože mi přišlo blbé napsat - zbytek nebeského orchestru. Vážení, vaše touha po melodii dostane na tomto albu naloženo tolik, že ještě zbyde na dalších mnoho set poslechů. W.E.T melodie předestírají s lehkostí tak samozřejmou, jako by bylo vlastně běžné, že každá skladba obsahuje jeden úchvatnější nápad za druhým. Popisovat výkony zpěváka Jeffa Scotta Soto je prakticky nemožné. Já jsem si zamiloval jeho zpěv už na dvou fantastických albech skupiny Human Clay z 96. respektive 97. roku. Jeff Scott Soto má nepopsatelnou škálu výrazů, nádhernou barvu hlasu, úžasnou techniku. Skladby na debutu W.E.T. jsou krásné bez patosu, neobsahují kýč, vyhýbají se klišé. Jsou prosté. Jasné jako slovo. Před pár dny jsem si zamiloval nové album Winger. Kdyby nebylo, tak vím, co bych měl dnes na svém prvním místě. Tuhle desku - W.E.T. ! (ukázka zde).

středa 21. října 2009

BravePawn.blog.cz


Recenze na muziku, ale i mnoho dalšího si od dnešního dne můžete přečíst i na blogu, který si založil můj ctěný bratr Michal. Znám na světě málo metalových magorů, kteří to berou jako on. Tak se tam skočte podívat, ať se mu to pěkně rozbíhá - konkrétně teď je tam recenze na novinku IMMORTAL - tady je kontakt. Díky HP

úterý 20. října 2009

LIVIDITY - TO DESECRATION AND DEFILE








Panebože! Čekal jsem od nových Lividity všechno, ale u tohoto alba jsem měl při prvním poslechu celou dobu chodidla v pěst, prdel sevřenou jako čelisti krokodýla v epileptickém záchvatu a hlavu jsem měl jak dva měsíce starou halloweenskou dýni. Při skladbě Mass Genocide jsem se bál v sedm hodin ráno na zastávce MHD a po setmění patří toto album určitě zamknout do trezoru. Výborné. Moc, ale moc veliký mazec! Velmi mne potešilo, že na nových Lividity je spousta jasných odkazů na old school death metal. Techniku mají muzikanti v malíčku a tak se mohou klidně pustit kopcem dolů, s šílenou vichřicí tónů kytar a bičováním bicích v zádech. Celkový dojem pak mohu přirovnat k tomu, jako by vás nějaký netvor zavázal do pytle a 41:39 min. by s vámi bezhlavě mlátil do země, práskal by s vámi o zeď jak gorila v amoku a pak by vás hodil do pole. Pusťte si poslední Lividity a nemusíte tuto nakládačku absolvovat. Jediný hmatatelný rozdíl oproti předchozímu albu Used, Abused And Left To Death (06) cítím v bicích. Předchozí desku totiž nabubnoval Jordan Varela, jehož neuvěřitelný styl je tak osobitý, že každé album, na kterém se vyskytne, nemá daleko k tomu, aby bylo o něm. Strhává na sebe pozornost. To nový bubeník Lividity Garrett Scanlan bubnuje také velmi dobře a při tom netrčí, sedí ke skupině naprosto perfektně.
Celkově Lividity vydali hodně dobré album. Klady už jsem popsal a zápory brutální death metal nemá. Takže klid. (ukázečka) P.S. A obálka? Klasická blijka...jen pro otrlé. :o))