Cannibal Corpse - Torture

Kanibaly miluji od prvního alba, tedy neuvěřitelných 22 let. Tenkrát by mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu poslouchat jejich dvanácté album. Ještě neuvěřitelnější je fakt, že Cannibal Corpse za celou dobu ani jednou nešlápli vedle a z původně trochu vysmívané skupiny (témata, texty) se staly modly death metalu, které si mladé skupiny berou za vzor.
Pozici leadra v brutálním pojetí death metalu potvrzují Cannibal Corpse taky na albu Torture. Za dobu jedné vyučovací hodiny na vás Cannibal Corpse vychrlí mistrovsky zahranou vichřičnou smršť v podobě dvanácti skladeb. Na pořádný knock-out přitom nečekáte dlouho, hned po úvodním průplachu Demented Aggresion je z vás bezcenný mastný flek. Jedna vynikající skladba stíhá druhou, ale za špičkovou práci považuji zejména plíživou trojku Scourge of Iron, technickou Intestinal Crank s filigránsky vypiplanými figurami, velkolepě vystavěný nátěr Followed Home Then Killed nebo staccatovou palbu Rabid. Z technického hlediska není co hodnotit. Cannibal Corpse jsou dávno vyhraní na úroveň velmistrů, u kterých jsou i ty nejvyspělejší hráčské dovednosti naprostou samozřejmostí.  Při práci na albu Torture zůstali kanibalové věrni spolupráci s Ericem  Rutanem (Hate Eternal), se kterým natočili i poslední dvě alba. Co se týká obalu, dlouholetý výtvarník Cannibal Corpse Vincent Locke se k žádné přehnaně morbidní hrůze neuchýlil, obálka přesto vyšla (u CC zdeleka ne poprvé) v milosrdnější verzi. Nevím proč, když reálných brutálních výjevů, nad kterými zůstává rozum stát, je plný internet i TV zpravodajství.
Kdybych měl hodnotit celek, pak řeknu, že Cannibal Corpse odevzdali precizní práci. Kdo čeká, že na albu najde něco, co u nich ještě neslyšel, bude čekat marně, všichni ostatní budou nadšení. S albem Torture od Cannibal Corpse máte před sebou čtyři desítky minut strávené ve ždímačce pračky spolu s pytlem ostrých předmětů. Až si album seženete, přeji příjemný poslech.