Na blogu nejsou nabízeny žádné soubory ke stažení / No downloads on the blog. HP

úterý 11. srpna 2009

Dinorock - od čerta k Ježíši !!!

V dalším díle Dinorocku (Radio RockMax, neděle 16. 08. 2009, 19.00) to rozjede luxusní superskupina Van Halen (na snímku), ale potom to projdeme doslova od čerta k Ježíši, protože v tomto díle se vedle sebe objeví třeba takové skupiny jako byli bezbožníci Pentagram (USA), jedna ze skupin, jimž se přičítá vznik Doom Metalu a třeba (silně raritní) seskupení Stryken z Austinu (Texas), které po svém a velmi překvapivě reprezentovalo tzv. White Metal - tedy křesťanské skupiny (říkalo se jim klon Stryper). Militantní bojovníci ve jménu Božího slova, ale nebudou v Dinorocku sami. Pustíme si i takové skupiny, jako Wolf, Nightwing, Warfare (!!!), Lake, Titan (Fr.) nebo Tytan GB). Na tento díl se těšte, dám ruku do ohně za to, že tohle všechno jsou opravu super věci !!

čtvrtek 6. srpna 2009

Mama´s Boys : Plug It In - nejdůležitější událost od velkého třesku...


Jednou jsem přišel domů a brácha posunul po stole desku. Tato věta by teda snesla mnohonásobné opakování, protože to byl v mém dosavadním životě poměrně častý jev. Opakovalo se to milionkrát i opačně - bratr přišel domů a já jsem se vytasil s albem. Toto ale nebyl obyčejný den! Tehdy vypůjčené album neslo název Mama´s Boys - Plug It In. Po první písničce jsem věděl, že ten den se dlouho nepůjde spát, po druhé skladbě mi bylo jasné, že album pomalu ale jistě mění majitele a k tomu původnímu se už nikdy nevrátí a cena mne vůbec nezajímala. Po vyslechnutí celého alba jsme s bratrem leželi na koberci, hleděli do blba - tedy na sebe a rty se nám pohybovaly jen malinko - šlo by z nich vyčíst jen útržky slov : "genialita... ty vole...tak to je maso, nejlepší deska na světě " ....atd atd....No a pak jsme se s tím rozběhli za ostatními chlapci, kteří s námi společně prožívali tu pravou Novou Vlnu Britského Heavy Metalu made in Zlín - tedy Gottwaldov. Nikoho dalšího album neuchvátilo. Přesto, mé celoživotní resumé : toto je album, které se má ve formě LP vinylu vystavit do prosklené křišťálové skříňky na pozlacený podstavec. Kamarádům se o něm pouze vypráví a to výhradně v neděli, případně (při vrcholném zájmu) se danému příteli, který má navíc toho dne kulaté narozeniny, pootevřou dveře do bytu, kde je album uloženo a na několik vteřin je mu umožněno nahlédnout směrem k albu Mama´s Boys. Potmě, samozřejmě.
Mama´s Boys - Plug It In (1980) : Pat, John & Tommy McManus. Severní Irsko . Styl : hard´n´heavy.

středa 5. srpna 2009

Dinorock - dvouhlavé rockové tele ... a další zrůdky!


Dvouhlavé tele a podobné zrůdky nabídne další díl pořadu Dinorock (v Radiu RockMax 09.08.2009). Tím dvouhlavým teletem myslím neobvyklou korporaci skupiny Motörhead s dravou dívčí skupinou Girlschool, z níž vzniklo EP St. Valentine´s Day Massacre (1981). Protože zmíněné dílko obsahuje pouhé tři skladby, což by bylo do pořadu zatraceně málo, doplním tento díl ještě o neopomenutelnou holandskou skupinu Picture, představím vám staré, leč velmi pozoruhodné anglické kapely Trespass, Dark Star, Chevy(!!!) nebo White Spirit a nezapomenu ani na super projekt amerického kytarového velmistra Jacka Starra - Burning Starr ani na skupinu slavného bývalého kytaristy Whitesnake Bernie Marsdena - Alaska. Teště se na neděli - bude to mazec!

pondělí 3. srpna 2009

Chevy : The Taker - album na první pohled


Jsou alba, která vám přijdou do rukou, profrčí vám ušima sem tam a v lepším případě za hodinu o nich nevíte. Ale jsou také alba z nichž uslyšíte pár prvních taktů a je rozhodnuto. Jako když ucítíte vůni, která vás opájela v dětství a nikdy ji nezapomenete, jako když se vrátí pocit prvních lásek a nekonečného snění - i tak dovedou některá alba zapůsobit. U mě v tomto směru aktuálně vede album anglické skupiny Chevy - The Taker (Avatar, 1980). Klukovské roky, kdy jsme šíleli po všem, co smrdělo elektrickou kytarou s boostrem, věk, kdy byl člověk za jedinou černobílou fotku své oblíbené skupiny ochoten bez váhání skočit ze třetího patra z balkonu, doba, kdy se holkám valily do hlavy šrouby o skupinách, aniž by je to aspoň minimálně zajímalo, to vše se mi vrací se skupinou Chevy. Když vás něco osloví v tzv. "citlivém" věku, pak to podvědomě hledáte celý život. Ve mně zanechal trvale kladný dojem zvuk alba Plug It In severo-irské skupiny Mama´s Boys. Teď mi padlo náhodou do rukou album Chevy - The Taker, pustil jsem si je a zalil mě onen blažený pocit něčeho výjimečného. Mámina náruč. Rodná obec. Klukovství. Absolutně šťastný si jediné album Chevy přehrávám pořád dokola a vím, že mi ten pocit nevymizí. Co na něm najdeme, na takovém albu Chevy - The Taker ? Metálek. Metálek jako víno - Teplounká sametová basa (Bob Poole), měkké kopáky (Andy Chaplin), příjemně přibroušený zvuk kytar (Paul Shanahan, Steve Walwyn) a k tomu vynikající a zkušený zpěvák (Martin Cure). Stylově se setkáte s neútočným bluesrockovým základem, malinko připomínajícím nejstarší věci Whitesnake. Dotknou se vás milé melodie, které jako byste už dávno znali - to vše , na rok 1980, v kvalitním zvukovém hnízdečku. Toto album nedám z ruky. A když tak mi ho budou muset vypáčit z křečovitě sevřených prstů. Protože tohle je přesně to, co chci a po čem šílím celý život. Chevy se společně s podobným skupinami objeví i v dalším díle pořadu Dinorock v Radiu RockMax (9. 8. 2009).

neděle 2. srpna 2009

Nightwing - mistři konejšivých tónů.


Asi ten krátký každodenní příběh znáte sami - máte chuť si něco pustit - proto přejdete ke svému úložišti cédéček, otevřete skříňku a bez výrazu se díváte dovnitř. Podobně jako předevírem, včera a zítra si ani dnes nemůžete vybrat a za nehty vám nakonec uvízne zase to album, které si pouštíte každý den. Kolem roku 1983 - 84 jsem toto denně zažíval s albem skupiny Nightwing - Stand Up And Be Counted, které mi za nějakou bezcennost vyměnil bývalý spolužák ze základky. Toto album se mi stalo skutečně bezmála denním chlebem a lékem na všechny bolesti. Co nabízí ? Plnokrevný, velmi měkký a tučný zvuk rytmiky, příjemné rejstříky kláves a přitom působivé a syrové kytary. Tohle všechno můžeme slyšet ve skladbách, které nejsou nijak razantní (ačkoliv jsou Nightwing jedním šmahem řazeni k NWOBHM), zato oplývají velmi zručně vystavěnými melodiemi se spoustou dynamických zvratů. Celkově album vyznívá měkce a "umělecky". Stylově si jen velmi opatrně troufnu uvažovat nad hard rockem až měkčím metalem se značnou příměsí AOR. Tehdy, když se mi album dostalo do rukou jsem neměl ani tušení o skupině Nightwing, všechny informace mi poskytla jen zadní strana alba. Dnes ale už víme, že Nightwing byli nezanedbatelnou součástí britské scény první půle 80. let. Dvě první alba byla - Something In The Air (81) a Black Summer (82), deska o které je řeč potom na tato (ve své době ) úspěšná alba navazuje o rok později a kritika jí dala, co se do ní vešlo, což mně jen utvrzuje v tom, že když se mi něco líbí, může si psát kdo chce co chce, můj názor to nezmění. A nezměnil se ani do dnešní doby - Nightwing : Stand Up And Be Counted mně hladí na duši i dnes. V kombinaci Nightwing s žánrově alespoň vzdáleně příbuznými Magnum, The Black Riders nebo Tytan bychom mohli zažít velmi příjemný díl Dinorocku - budu o tom uvažovat..jdu si pustit Nightwing.

pátek 31. července 2009

Dinorock 2. srpna 2009 na TANKodromu!!

Zde je konečné resumé toho, co jsem vybral do nejbližšího vysílání pořadu Dinorock : miniprofil britské legendární skupiny TANK, dále skupiny The Rods (USA), Rock Goddess (GB), Gaskin (GB), Heritage (GB) a Tyrant (Ger.). Rád vás všechny přivítám v neděli 2. srpna v 19.00 na vlnách Radia Rockmax.

úterý 28. července 2009

Tyrant - mašina na riffy z Ulmu


Tyrant - to byl název, který použilo mnoho metalových skupin na světě. Jen v USA bylo nebo ještě je skupin Tyrant asi šest, jedni Tyrant byli celkem známou akvizicí NWOBHM v Anglii, několikero black-metalových spolků se jmenuje zrovna tak (Finsko, Švédsko, Austrálie, Japonsko) , poměrně velmi známá byla i heavy metalová skupina Tyrant z Los Angeles, ale jsou nás celé zástupy pamětníků metalového boomu 80.let, kteří si pamatujeme především skupinu Tyrant z německého města Ulm v Badensku - Württenmbersku. Protože zakázané ovoce chutná nejlépe, díky Husákovi se metal šířil na tehdejší poměry bleskovou rychlostí. I ti mí Tyrant byli pouhou kopií na magnetofonové kazetě a myslím, že jsem neustálým obehráváním strany s albem Mean Machine (říjen 1984) notně ubral z původní síly pásku. Tyrant a jejich album Mean Machine byli neodmyslitelnou součástí každé "bezbožné" metalové jízdy, ať už doma s tenisovou raketou na místo kytary před zrcadlem, nebo v hromadné verzi mezi ostatními adolescenty, kde jsem díky kapelám jako byli právě Tyrant , Savage Grace nebo Stormwitch několikrát bezkonkurenčně exceloval a bez uzardění jsem se tetelil v tom, jak jsem zase kluky smetl tím, co jsem přinesl. A to mlčím o Venom, Hellhammer nebo Bulldozer, kdy jsem se pro perverznosti těch skupin někdy ve skrytu duše vyloženě styděl za svůj maniakální přístup, ale nikdy bych to nepřiznal (až daleko později jsem si srovnal hodnoty a perverze těch skupin mi už nepřišla vůbec děsivá natož pak hodná studu). I u Tyrant jsem se styděl a to když jsem hrdě někomu album přehrával a ve skladbě Wanna Make Love se ozvalo orgasmické vzdychání nějaké ženy. Připadalo mi to vždycky úplně nekonečné a byl jsem šťastný, když "vydechla naposledy" a pokračoval metal. Tyrant byli tak skvělou skupinou, že mně jejich metal baví dodnes. Stěžejními důvody jsou expresivní a velmi silné, nápadité, syrové a ostré kytarové riffy, vynikající zpěv týpka, který si říkal Kerrmit a měl hlas jako vichřice křížená s Husquarnou, silné hudební motivy a velmi dobrá hráčská zručnost členů skupiny. V Německu bylo podobných skupin jako Tyrant víc, za všechny bych jmenoval aspoň bavorské Veto, jejichž dvě alba byla bezesporu geniální. Jestli někde spatříte album Mean Machine od Tyrant, neváhejte za něj dát cenný grošík, v odpověď vám přijde až překvapivě "dnešní" heavy metal a možná u poslechu budete uvažovat, o co se to asi tak snaží současné skupiny typu nenápaditých a paběrkujících (sic) Hammerfall. Dvě věci z alba Mean Machine hráváme v Radiu Rockmax běžně, nějaké další zařadím určitě v neděli 2. srpna v 19.00 do pořadu Dinorock.