
Album The Forgotten Kingdom mne neobyčejně potěšilo. Upoutá zejména stylovou čistotou, v níž se pohybuje mezi mantinely hard rocku a lehčího metalu, ale někde vytušíme až power metalové vrcholky. Skupina zbytečně neexhibuje ani v kompoziční přebujelosti, ani v sólech. Ze skladeb velmi příjemně dýchá normální rokenrol, což u nahrávek tohoto typu bývá už málem vzácné. Pominu - li docela pěkné intro s čistým (konečně!!!!) ženským zpěvem, jemuž se dá věřit i název The Voices Of The Sea, pak hned první skladba The Forgotten Kingdom a následující Endorphins splňují dokonce hitové ambice a připravte se na to, že se máte po nocích co naprozpěvovat jejich refrénů. Ostatních devět kompozic sestává z pěkných, vyrovnaných skladeb, které tu a tam potěší skvěle zvládnutou neoklasickou vložkou nebo neotřelým kytarovým sólem. Drobné nedokonalosti, jako jsou některé nedotažené výšky ve zpěvu, ještě rádi přestanete brát na zřetel. Hned při druhém poslechu se totiž na albu RATA BLANCA - The Forgotten Kingdom cítíte jako doma. Sedíte v měkké pohovce svého obýváku a mírně si podupkáváte nohou ve vyhřáté papučce. Bezva deska. (ukázka)
Poslechl jsem si pár ukázek a musím se přiznat, že v tom úplně vidím Rainbow let osmdesátých. Snad ten zpěv; ale když říkám Rainbow, tak se líbí - pohodovka do pohovky.
OdpovědětVymazat