Touha po hudbě plné bujarých melodií a vodotrysků neoklasických motivů mne dohnala až k letošnímu albu turínských power/symph./epic metalistů SOUND STORM. Po dvojím poslechu, z nichž ten druhý už byl pro mne utrpením, odkládám toto album do šuplíku s nápisem - "Nikdy více". Tu a tam se albem mihne závan opravdu výtečného nápadu, ten ovšem záhy zmizí za rohem autorské bezradnosti a uteče do slepé uličky. SOUND STORM se pyšní dobrým zvukem a kvalitní technikou hry, ale to je vše. Nejvíc se mi nelíbí zpěv. Ještě poměrně stravitelný je Filippo Arancio, tedy zástupce mužského sólového pění, který dokáže být místy pozoruhodně dramatický a nechybí mu zdravá agresivita. Ovšem mužský vokál je (z neznámých důvodů) poměrně velmi často doplňován mezzosopránem jakési divy "Lucille de Santis", která nenabízí nic jiného, než neobyčejně exaltované hýkání a vytí, velmi vzdáleně připomínající operní způsob zpěvu. S jakým záměrem obsazují jinak poměrně kvalitní skupiny do svých řad podobně zoufalá stvoření se mi do dnešního dne nepodařilo pochopit. Pojímám podezření, že to jsou pouhé záplaty na hudebně prázdná místa. A můj odpor k metalu s ženským zpěvem to jen prohlubuje. Jak jsem již naznačil, množství dobrých hudebních nápadů padne za oběť neschopnosti na kvalitní motiv kompozičně navázat. Též dynamika a pokusy o dramatické gradace jsou prvky poněkud kostrbatými, příliš odsazenými a na mnoha místech přímo triviálně průzračnými. A na burácení filharmonického tělesa po vzoru nepřekonatelných Rhapsody (Of Fire) můžete rovnou zapomenout. Symfonické vložky jsou buď syntetické jako líh a tam, kde najdeme živé nástroje, jde spíše o hubené pidlikání nepočetného orchestříku (2-3 členové) studentů základní umělecké školy. Přesto vše musím SOUND STORM vyslovit jednu velkou pochvalu a to za některé opravdu skvostné kytarové riffy, které tu a tam jedou v neuvěřitelném tahu a také za některá vynikající sóla. Tyto věci ale, chybí - li vše ostatní, nedělají epické metalové album ani z jedné čtvrtiny. (ukázka asi nejlepší věci z alba)
středa 30. prosince 2009
SOUND STORM - Twilight Opera
Touha po hudbě plné bujarých melodií a vodotrysků neoklasických motivů mne dohnala až k letošnímu albu turínských power/symph./epic metalistů SOUND STORM. Po dvojím poslechu, z nichž ten druhý už byl pro mne utrpením, odkládám toto album do šuplíku s nápisem - "Nikdy více". Tu a tam se albem mihne závan opravdu výtečného nápadu, ten ovšem záhy zmizí za rohem autorské bezradnosti a uteče do slepé uličky. SOUND STORM se pyšní dobrým zvukem a kvalitní technikou hry, ale to je vše. Nejvíc se mi nelíbí zpěv. Ještě poměrně stravitelný je Filippo Arancio, tedy zástupce mužského sólového pění, který dokáže být místy pozoruhodně dramatický a nechybí mu zdravá agresivita. Ovšem mužský vokál je (z neznámých důvodů) poměrně velmi často doplňován mezzosopránem jakési divy "Lucille de Santis", která nenabízí nic jiného, než neobyčejně exaltované hýkání a vytí, velmi vzdáleně připomínající operní způsob zpěvu. S jakým záměrem obsazují jinak poměrně kvalitní skupiny do svých řad podobně zoufalá stvoření se mi do dnešního dne nepodařilo pochopit. Pojímám podezření, že to jsou pouhé záplaty na hudebně prázdná místa. A můj odpor k metalu s ženským zpěvem to jen prohlubuje. Jak jsem již naznačil, množství dobrých hudebních nápadů padne za oběť neschopnosti na kvalitní motiv kompozičně navázat. Též dynamika a pokusy o dramatické gradace jsou prvky poněkud kostrbatými, příliš odsazenými a na mnoha místech přímo triviálně průzračnými. A na burácení filharmonického tělesa po vzoru nepřekonatelných Rhapsody (Of Fire) můžete rovnou zapomenout. Symfonické vložky jsou buď syntetické jako líh a tam, kde najdeme živé nástroje, jde spíše o hubené pidlikání nepočetného orchestříku (2-3 členové) studentů základní umělecké školy. Přesto vše musím SOUND STORM vyslovit jednu velkou pochvalu a to za některé opravdu skvostné kytarové riffy, které tu a tam jedou v neuvěřitelném tahu a také za některá vynikající sóla. Tyto věci ale, chybí - li vše ostatní, nedělají epické metalové album ani z jedné čtvrtiny. (ukázka asi nejlepší věci z alba)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Pro mě je tam moc melodie. A ženské zpěvy či vsuvky taktéž nemusím (kromě skladby od Morbid Angel). Upřednostňuju muže za mikrofonem, s vlasy vpředu stejně dlouhými jako vzadu... a když už ty vlasy schází, tak aspoň trochu chrapláku...
OdpovědětVymazat