V mých recenzích se poměrně často objevují japonské metalové skupiny a mohlo by se zdát, že je tajně obdivuji. Není tomu tak. Obdivovat něco nepochopitelného je těžké. Na rozdíl od skupin komerčně přijatelných, povětšinou věrně kopírujících západní styly metalu, se však v Japonsku vyskytují i skupiny, které nejsou určené nám, leč domácímu publiku a podávají zcela jinou výpověď, než bychom byli schopní přijmout. Jednou z takových je one - man project Dragon Guardian, který na bázi melodického epic/speed/fantasy /symphonic metalu evropského střihu představuje hudbu, jež je něčím mezi hudebním doprovodem ke kodomo anime seriálu, videohrám nebo nekonečnému seriálu o bílém psíkovi Goro. Ve výsledku se jedná o produkt našim uším poměrně lehce přijatelný, ale naší mysli zastřený tlustým mléčným sklem nepochopitelnosti. Dá se jen usuzovat, že nezměrné japonské lásce k pohádkám a příběhům všeho druhu takto padla za oběť i tématika fantasy metalu. Jaké vlastní příběhy si na ni Japonci naroubovali, to je mi záhadou, ale stačí si prohlédnout obal alba ve stylu Manga a je nám jasné, že tady s běžným uvažováním nic nesvedeme. Samotná hudba, kde prakticky nenajdeme živé nástroje a vzniká celá na mašinkách, je nahrávkou ve zvukové kvalitě PC hry. Po celou dobu se setkáváme jen s quasi - barokními postupy, ženským (respektive dívčím) zpěvem a dlouhými recitativy. Dílo je vyvedeno v domácím jazyce. Celkový dojem reprodukovat ani nedokážu, protože nejsem schopen rozumově zvážit, s jakým záměrem taková hudba vzniká a jak ji berou ti, komu je určena, tedy japonští domorodci. Troufám si ale říct, že jestliže se v Japonsku dá pro zábavu koupit cokoli myslitelného, včetně užvaněných ženských společnic - robotů, simulátorů venčení psa nebo šmírování u opravického mučení, pak hudební album simulující fantasy metal je jen jedním z milionů pokusů, jak zabavit nekonečně nenasytného (i když hravého) japonského spotřebitele. (ukázka)
neděle 3. ledna 2010
DRAGON GUARDIAN - Dragonvarius
V mých recenzích se poměrně často objevují japonské metalové skupiny a mohlo by se zdát, že je tajně obdivuji. Není tomu tak. Obdivovat něco nepochopitelného je těžké. Na rozdíl od skupin komerčně přijatelných, povětšinou věrně kopírujících západní styly metalu, se však v Japonsku vyskytují i skupiny, které nejsou určené nám, leč domácímu publiku a podávají zcela jinou výpověď, než bychom byli schopní přijmout. Jednou z takových je one - man project Dragon Guardian, který na bázi melodického epic/speed/fantasy /symphonic metalu evropského střihu představuje hudbu, jež je něčím mezi hudebním doprovodem ke kodomo anime seriálu, videohrám nebo nekonečnému seriálu o bílém psíkovi Goro. Ve výsledku se jedná o produkt našim uším poměrně lehce přijatelný, ale naší mysli zastřený tlustým mléčným sklem nepochopitelnosti. Dá se jen usuzovat, že nezměrné japonské lásce k pohádkám a příběhům všeho druhu takto padla za oběť i tématika fantasy metalu. Jaké vlastní příběhy si na ni Japonci naroubovali, to je mi záhadou, ale stačí si prohlédnout obal alba ve stylu Manga a je nám jasné, že tady s běžným uvažováním nic nesvedeme. Samotná hudba, kde prakticky nenajdeme živé nástroje a vzniká celá na mašinkách, je nahrávkou ve zvukové kvalitě PC hry. Po celou dobu se setkáváme jen s quasi - barokními postupy, ženským (respektive dívčím) zpěvem a dlouhými recitativy. Dílo je vyvedeno v domácím jazyce. Celkový dojem reprodukovat ani nedokážu, protože nejsem schopen rozumově zvážit, s jakým záměrem taková hudba vzniká a jak ji berou ti, komu je určena, tedy japonští domorodci. Troufám si ale říct, že jestliže se v Japonsku dá pro zábavu koupit cokoli myslitelného, včetně užvaněných ženských společnic - robotů, simulátorů venčení psa nebo šmírování u opravického mučení, pak hudební album simulující fantasy metal je jen jedním z milionů pokusů, jak zabavit nekonečně nenasytného (i když hravého) japonského spotřebitele. (ukázka)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Něco jako kdyby ste pustili japoncům Kabáty taky by nechápali holt každej máme to svoje:)
OdpovědětVymazatA Pokémoni? Budou taky?
OdpovědětVymazatNé, teď vážně. Na Youtubu mají (má) ve většině komentářů úspěch,tak se to snad někomu líbí. Já tento druh rozhodně nemusím. Když už Japonce, tak Murasaki z let sedmdesátých.
Good recenze, hlavně to apriori nezavrhuješ, což je pro mě podstatný, páč já se v týhle japonský sebrance doslova našel a skoro mně kvůli ní samou láskou zešikměly oči :-) Pagan (metalforever.info)
OdpovědětVymazat