Jak má člověk někdy v hlavě sečku, nebo naopak beton, tak já nevím jak vy, ale já očistu nitrolební řeším skrz brutální death metal. Nechám na sebe chrčet, řvát a tlouct Cannibal Corpse, Obituary nebo Suffocation, běsnit neuchopitelné Morbid Angel nebo to vezmu úplně non plus ultra a ušní klystýr mi zaobstarají takoví chrochtací mistři jako Deeds Of Flesh, Putrilage, Pyrexia, Decaying Purity nebo Cerebral Incubation. Zjednodušeně řečeno, někdy nemám sebemíň dobré nálady poslouchat melodickou hudbu. Brutální death metal mě nenutí přemýšlet, hrne si to pořád stejně zběsile, nikdo tam nezpívá falešně, protože chrochtat se falešně nedá, skupiny umí fantasticky hrát a vůbec je to velká švanda. Beru to jako bezvadné odreagování (včetně senzačních řeznických výjevů z obalů desek). Většinou při svých výletech do záhrobí skončím u Six Feet Under, teď naposledy jsem zakotvil u jejich loňského alba Death Rituals. Six Feet Under mám rád už od dob jejich vzniku. Jejich druhé album Warpath jsem nevyndal z uší snad čtvrt roku. Mají geniální kytarové riffy (jak původní kytarista Allen West, tak i současný Steve Swanson), absolutně dokonalou rytmiku a pan chroptič Chris Barnes je kapitola sama pro sebe. Na posledním albu Death Rituals necítím oproti ostatním žádnou podstatnou změnu, snad jen, že Chris Barnes už má v krku reálný zdravotní problém. Jeho chrčení je sice kouzelné, ale myslím, že už mele z posledního :o)). Jinak super. Six Feet Under to valí jako nějaký kostlivý buldozer, který rozhrnuje hlínu šest stop pod zemí, přičemž tu a tam projede starším nebo i čerstvým hrobním místem. Vřele doporučuji na všechny hudební "starosti ".
od Six Feet Under mam absolutně nejradší jejich covery AC/DC - to absolutně fuckt nemá chybu!!!!!!!!!!!!!
OdpovědětVymazatNo to mě podrž, my jsme snad jednovaječná, no u mě spíš dvojvaječná, dvojčata - 60.léta, hardrock... když je potřeba ( u mě často ) tak deathmetal. Jenom mi vrtá hlavou: může být jedno dvojče o dva roky mladší? AVIAtik
OdpovědětVymazatAvi, Ty si děláš prdel, ale já jsem fakt z dvojčat a můj brácha Michal je ten největší metalový maniak, jakého znám. Vždycky jsme se báječně doplňovali - v ranném mládí stejně jako v dospělém věku. Nikdy nezapomenu, jak jsme jeli odněkud z koncertu, každý v kapse nějaké to cédo, co jsme si tam koupili za ušušněné peníze a celou cestu jsme diskutovali o tom jaké to bude a pak jsme to někdy ve dvě ráno šustili někde pod peřinou, abysme nikoho nebudili. Mluvím o brutálním death metalu, který mně vždycky šíleně bral a zrovna teď v něm zase lítám. Napíšu příspěvek....
OdpovědětVymazat