Na blogu nejsou nabízeny žádné soubory ke stažení / No downloads on the blog. HP

pondělí 30. listopadu 2009

ADX, LEATHER NUNN, DESTRUCTOR.....JEŠTĚ NĚCO RARITEK.


Kdo si myslí, že francouzské metalové skupiny stály bokem hlavní scény a nezasluhují proto pozornost, ten je vedle, jak ta jedlička tam mezi modříny, co zelená byla celičká. ADX natočili v 80. letech několik silných heavy metalových děl, která se do jisté míry mohou klidně měřit s extraligovými týmy heavy metalu. To říkám s čistým svědomím. Kdo se o tom chce přesvědčit, ať si obstará přinejmenším druhé album ADX - Le Terreur 1986. ADX vás zahrnou neotřelými a velmi originálními hudebními nápady, ohromí vás vynikající technická vyspělost hráčů a vaše uši, přespříliš přivyklé angličtině, se ještě rády nakloní k nemetalovému a poněkud úsměvnému rodnému jazyku hudebníků. Hudební náplň totiž vše bohatě vynahradí. Album skrývá také několikero zajímavých témat blízkých moderní vážné hudbě. Album zajímavé jako ptákopysk pod peřinou. Baví dlouho.
Další páni na holení jsou LEATHER NUNN. Tam už angličtina nechybí, neb skupina pocházela z Jacksonville na Floridě. Její diskografie obsahuje celé jedno album - Take The Night z roku 1986. I slavná metalová encyklopedie Encyclopedia Metallum: The Metal Archives uvádí u tohoto alba poznámku - ultra raritní! Naštěstí řecká společnost Metal Reunion album vydala na CD i se 4 bonus tracky a tak, jste - li obdařeni štěstěnou, v nějakém zapomenutém obchůdku možná desku vyhrabete. Tuto špičkovou záležitost doporučuji neochutnávat v obchodě a to ani prvních pět taktů, protože domů poběžíte! To jen, kdyby vás to trefilo třeba v Německu.....
A na konec ještě jednou skupina ze spokojených států. DESTRUCTOR. Ti už měli hodně co dělat s vlivy thrash metalu, ale na jejich jedničce Maximum Destruction (1985) převládal ještě velmi pohanský, pouliční heavy metal se spoustou silných slov a škaredých nadávek. Ale také s velmi umným vládnutím hudebním nástrojům a úpřimnou výpovědí, proč všechno co nejdříve zničit . Abychom věděli, s kým máme tu čest, album začíná destrukcí telefonní budky. Což je v dnešní době asi stejný teror, jako pěšky honit zajíce. Nic naplat, poté pokračuje skvělé heavy metalové řádění v duchu hesla - "Máme sílu - máme budoucnost", které je možné libovolně otáčet, jak se vám zamane. U prvního alba DESTRUCTOR jde o zhmotněnou agresivitu, nacpanou do deseti tracků v půl hodině a šesti minutách. Parádní zážitek pro milovníky demostrace síly. No, tak to byly zase tři věci, které vám, doufám, nedají spát. Pokračování příště.

neděle 29. listopadu 2009

MIDNIGHT IDÖLS - SWORN TO THE NIGHT

Skupin, které se snaží ctít odkaz klasického heavy metalu 80. let je na světě stále dost a dost. Mnohé z nich nestojí ani za psí štěk, ale některé skupiny parafrázují obraz heavy metalu velmi věrně a zaslouží za to dlouhého drbání za ušima. MIDNIGHT IDÖLS ze Seattlu jsou pradítětem heavy metalu, jež je těžkým kovem odkojeno skutečně poctivě. Na třetím albu MIDNIGHT IDÖLS vás uvíta nejprve perfektní obal Jowity Kaminské, na němž mladý silák přináší v náručí nebohou dívčí obět zlému hadu s masivními jedovými zuby. Sympatické klišé, milý kýč. Hudba je pak patřičně tvrdá, stejně jako rukodělná práce na albu. MIDNIGHT IDÖLS hrají heavy metal povětšinou v rychlejších středních tempech a věrně napodobují britskou scénu 80. let (NWOBHM). Disponují dostatečně širokou škálou zajímavých kytarových riffů, které spolu s mimořádně dravými a technicky vyspělými sóly dělají z alba pozoruhodnou záležitost. Diamond C navíc zpívá silovým, plným hlasem bez falzetu. Celkově letošní album MIDNIGHT IDÖLS -Sworn To Te Night může být velmi příjemným doplňkem sbírky každého metalisty. Nabízený materiál totiž obsahuje univerzální heavy metal vysoké úrovně, který vás nikam netlačí, nikde nepřečnívá a nic mu nechybí. Fajn album. (ukázky najdeš zde)

pátek 27. listopadu 2009

MAX LYNX - TAKE ONE

Před plánovaným poslechem tohoto alba je nutné již týden dopředu požít neupřesněné množství barbiturátů. Dva dny před tím je třeba se opít do opičí podoby a v onen slavný den si nechat aplikovat směs morfia a kofeinu a intrakardiální adrenalinovou injekci. Jediné album americké skupiny MAX LYNX z roku 1983 je nesehnatelným kultem a nepopsatelnou raritou a díky svému obsahu i nadále v této kategorii nahrávek zůstane. Kvinteto z kalifornského Haywardu na svém (naštěstí) jediném albu nabízí veliké utrpení. Větší tragédií už snad může být jen dětský pěvecký sbor Funebráček, an složen z hluchoněmých nebožáků, vlekouce se žebrotou, pěje žalostné koledy. MAX LYNX sice neumí hrát, ale zato nemají ani žádné hudební nápady. Aby bylo dílo dokonalé, pyšní se ještě zvukem tak ohavným, jako je prdění kněze při zpovědi. Ale teď již vážně, za kolosálně nápaditým obalem, na němž mužské ruce v ohromné metalové zbroji odklepávají filmovou klapkou albovou premiéru skupiny, se skrývá zářný příklad pokusu zhmotnit sen o heavy metalovém albu. Ovšem lidmi, jež o hudbě nemají potuchy. Nouze o nápady vychází na povrch už po uplynutí čtvrtého taktu první skladby. Bicí pak vzdávají pokus udržet rytmus ještě o dva takty dřív. Intonace při zpěvu není problém, intonuje se celou dobu trvání alba v nejrůznějších tóninách, jakož i mimo ně. Kytary jsou pak ubohé jako mrňavě berličky. Samý pád. Celkově strašné.
Ale děcka. Já toto album vůbec nechci hanět! Sám bych lepší nikdy nenahrál. Já vlastně asi chci, aby to bylo takto! Vnitřně po tom toužím, protože dokonalé věci mi lezou na nervy a nikdy je neposlouchám víckrát, než jednou. Viděno tehdejší (1983) optikou, před oněmi pětadvaceti lety bych u tohoto alba zcela určitě nadšeně vykřikoval a skupina by ihned patřila mezi mé bohy!!! Takže není o čem mluvit. Vždyť já jsem vlastně nadšený! Vivat (prd) MAX (krk) LYNX (škyt) !!!!! (ukázka zde)

GRAVESTONE - BACK TO ATTACK


GRAVESTONE z bavorského Illertissenu byli typickými představiteli německého heavy metalu. Vydali přinejmenším tři velmi kvalitní alba, z nichž se jeví jako nejlepší Back To Attack z roku 1985. Toto album si vezmu s sebou do domova důchodců, jakož i do rakve. Skupina se pyšnila vynikajícími kytarovými riffy (Mathias Dieth, Klaus Reinelt), neobyčejně vysoko zpívajícím Berti Majdanem a pevnou rytmikou - ve složení Thomas Sabisch baskytara a Dieter Behle bicí. Dále u GRAVESTONE bylo možné vypozorovat omračující, hluboký, plný a barevný zvuk, neobyčejně vyvážený a vypracovaný. Mínusy jsou zanedbatelné - především jde o odpudivý outfit členů skupiny. Ten je složený z (tenkrát) neodmyslitelných legín s potiskem té či oné kočkovité šelmy, z různých šátků, kožek a nemetalových propriet, jako jsou např. nevhodné tenisky, sportovní nátělníky atd. Ke zblití odporným knírkům pod nosem se GRAVESTONE, vzešlí z hrobních prostor, naštěstí ubránili (pokud vím). Ale kamarádi moji, naši malí hrdinové zpoza náhrobků vytáhli v té době tak perfektní heavy metal, že jen těžkou rukou listujeme v deskách konkurence. Parádní nápady, refrény, které si snadno zapamatuje i kos za oknem, výborná, rychlá a agresivní sóla na kytary. Celkově toto album hodnotím tak vysoko, že jej neváhám přiřadit k těm největším dílům heavy metalu. (ukázka zde)

DINOROCK - HLAVNĚ PĚKNÉ PÍSNIČKY

O pěkné, melodické skladby nám v dalším díle pořadu DINOROCK (neděle 29. 11. 19.00) v Radiu RockMax půjde především ! Uslyšíte mix rockové hudby ze 60. , 70. i 80. let a těšit se můžete na Cheap Trick, Bay City Rollers, Atomic Rooster, The Animals, Paula McCartneyho, Davida Bowie a další. Těším se na to !

středa 25. listopadu 2009

WILD DOGS !!!


Pevně věřím tomu, že srdce každého pravého metalového maniaka bije v rytmu 80. let. Tam také najdeme největší skvosty heavy metalu. Zatímco na Ostrovech rostly v prvních letech osmé dekády metalové skupiny jako houby po dešti v NWOBHM, v USA si žil heavy metal svým životem. A myslím, že nepoměrně bohatším, než si mnozí myslíme. Americký metal se neodvíjí od Metallicy, jak se nám kdosi snaží natlačit ! V Portlandu se například vyskytovala smečka divokých psů, kterou by městští strážníci mohli chytat po ulicích jak chtěli, tyto šelmy by jim prokously hrdla, kdykoli by se jim zamanulo. Debutové album WILD DOGS z roku 1983 to jasně dokazuje. Pokud vyhledáváte true old school heavy metal , potom poslech tohoto alba vám zaručí extatický stav. Jednička WILD DOGS je od prvního do posledního tónu nahraná jako podle heavy metalového slabikáře. Nabízí devět syrových pecek ve stylu Judas Priest, raných Saxon a možná malinko i Mötley Crüe. I přes tento příměr jsou ale WILD DOGS sví, velmi syroví a kopírujíce svůj bezvadný název, také patřičně divocí. Připomínám také, že album nabubnoval geniální hráč na bicí nástroje Deen Castronovo !!! Chybí - li vám toto album ve sbírce, pak tam máte díru jako na latríně. A pamatujte - ta se bude hlasitě dožadovat zaplnění! Ale vezměte také v potaz, že boudičku pro WILD DOGS je nutné svařit z oceli a tučně posázet hřeby. A na procházku s těmito psíky si pořiďte vodítka z klíňáků obrňáku a obojky z tankových pásů. Smečka trhá vše, jak batole noviny. Na má slova si vzpomenete hned s prvními riffy tohoto alba. Již jen pro doplnění - další alba WILD DOGS (především hned následující Man´s Best Friend z roku 1984) také nejsou k zahození! Taky vypusťte psy!!!! (ukázka)

pondělí 23. listopadu 2009

Bez HARDWARE by to nešlo...bez SCANNERu jakbysmet

Představuji vám dvě německé skupiny, které musíte mít. Dolno-Sasští HARDWARE z Hannoveru a SCANNER z Gelsenkirchenu v Severním Porýní-Vestfálsku byly každá typem jiného stylu německého metalu, ale jediné album Hardware a debut Scanner, jsou alba, bez nichž se neobejdete. Přinejmenším, budete-li si chtít vzít kufřík na pustý ostrov, až vás naň vyhostí za obskurnosti spojené s heavy metalem.
1. HARDWARE - Common Time Heroes (1984) zní jako jakýsi proto - heavy metal. Debut skupiny HARDWARE, jemuž předcházela dvě dema, sám nezní lépe, než nahrávka z mimořádně nuzně vybaveného sklepa. Ale hudba na něm obsažená všechny zvukové nedostatečnosti vyváží. Jedná se o true heavy metalovou pilu, která řeže kytary vejpůl, škopky otlouká těmi silnějšími konci paliček, opíraje se při tom o spolehlivou basu. HARDWARE jsou, musím říct, kouzelní. A to nejen ve svém klukovském nadšení, ta muzika je jednoduše skvělá. Zpěvák Mark Städtler sice nedisponuje nijak mužným hlasem, spíše žádným, jde jen o takové klukovské vřeštění, ale to nahrávce na opravdovosti neubírá. Jednoduše, toto album má každý pravý metalista. Ukázky jsem nikde nenašel, na požádání album ukážu z protějšího kopce (dalekohled s sebou).
2. SCANNER - Hypertrace je albem o čtyři roky mladším (1988), než předchozí počin. Také vykazuje mnohem významnější podíl agresivity, rychlosti a hudební vyzrálosti; v neposlední radě poukazuje též na obří posun ve zvukové kvalitě. SCANNER na svůj debut kvalitou pozdějších alb patrně již nikdy nedosáhli. Toto album je od začátku do konce přeplněné skvělým, rychlým heavy metalem, s hrdinskou kytarovou prací a heroickými refrény a rovněž mimořádně vysokým zpěvem. Album je navíc koncepčím příběhem, takže je značně obtížné vypnout je před koncem. Metal té nejšpičkovější německé kvality - v podobě skupiny SCANNER vřele doporučuji. (ukázka)