Na blogu nejsou nabízeny žádné soubory ke stažení / No downloads on the blog. HP

sobota 17. října 2009

NA PRVNÍM MÍSTĚ .......... MELODIE !!!


Přátelé, vemte nohy na ramena, nejlépe ty vlastní a palte pro tato dvě alba! Jestli jsou pro vás melodie nadevše, máte rádi vyspělé hudební výkony a toužíte po zvukově dobře opracované hudbě, nemůžete se v obou případech zklamat.
1. Outloud - We´ll Rock You To Hell And Back: Tato deska je mému srdci bližší - je rovnoměrným dílem jak hard tak i heavy. Chandler Mogel (známý ze skupiny Talon) za mikrofonem, ve svém nespoutaně mladickém, vášnivém a sebejistém projevu, k tomu omračující sóla a neotřelé riffy Boba Katzionise (např. Firewind), bubenická vituozita Marka Crosse srostlá s barevnou basou Jasona Mercuryho a u druhé kytary k zastižení Tony Kash. Tato parta dohromady dává výsledek, jenž přinejmenším potěší. Na albu najdeš jak odkaz na triviální heavy metal 80. let, u kterého se začneš blaženě usmívat jako malomyslný, tak také doteky amerického hard rocku, plného velmi vyspělé skladatelské intuice a vtipu. Do toho Katzionis nečekaně vystřeluje svá sóla, která se buď mihotají jako světélka ohňostroje, nebo letí po perličkách tónů, jako kdybys vysypal na schodech koš korálků. Skladby působí lehkým dojmem, jako by skladatelské mistrovství bylo běžnou věcí a hudebníci komponovali prakticky s prstem nose. Jsem nadšený, naposledy mne takto dostali australané Airbourne, ale to je malinko jiné kafe. Vřele doporučuji! (ukázka zde)
2. Danger Danger - The Revolve : s novinkou od Danger Danger jsem se nějak odmítal seznámit, protože jsem si ke kapele, která bývá šmahem (a špatně) řazena k těm největším US kočičárnám, nikdy nenašel cestu. Jaká chyba!!! Sedmé album celkově, první s kytaristou Robem Marcellem a s navrátivším se zpěvákem Tedem Poleym jsem po prvním poslechu bez povšimnutí odložil, že to zkusím ještě někdy jindy. A to je právě ono. Možná znáte pocit, že jste z něčeho nadšení a za dva dny o tom nevíte, zato věci, které zrají v šuplíčku, se vám mnohdy začnou líbit až později. Noví Danger Danger pro mne byli tím druhým případem. Nevím, jak bych pocit z tohoto alba vyjádřil. Melodický hard rock Danger Danger jede v mantinelech, spolehlivě, rovně, bez excesů. Jako nablýskaná kára, která má pod kapotou tisíckrát víc, než zrovna jede. Bez jediného kazu je intonačně neochvějný a jistý zpěv Teda Poleyho, kytara Roba Marcella by pak vydala na samostatnou kapitolu. "Pálím to tam old school", říká se smíchem Marcello, ale docela pravda to není, protože jeho drzé inovativní prvky by možná snesly srovnání s výstřelky Kotzena nebo Gilberta. Myslím, že když si tohle album vezmete ven na trávu, budete tiše ležet, jen tak natažení, že konce nedoposloucháte, protože vás vezmou Marťané, aby si to poslechli taky. Nevím, proč se mi v souvislosti s touto deskou derou na mysl další dvě alba - jednička Dawn Patrol (82) od Night Ranger a Bon Jovi - Bounce (02). Že by to bylo kvůli podobným obalům? To těžko. Možná atmosféra? Kdoví......(ukázka zde)

pátek 16. října 2009

DINOROCK - NEZAPOMENUTELNÉ KONCERTY


Scéna na snímku zatím zeje prázdnotou, ale hned v neděli (18.10.2009, 19.00) ji v pořadu Dinorock v Radiu Rockmax zaplní ti nejslavnější z nejslavnějších ! Projedeme spolu některé slavné koncerty, zaznamenané na nahrávkách, jež psaly historii! Ať už to bude nezapomenutelný Unleashed In The East od Judas Priest, famózní Live After Death od Iron Maiden, kolosální No Sleep...Motörhead nebo epochální Live In The Hearth Of The City skupiny Whitesnake. A to jsou jen tipy, bude toho mnohem víc !! Dinorock tuhle neděli ve znamení slavných live nahrávek!

úterý 13. října 2009

FAIRYLAND - POHÁDKA PŘED SPANÍM...


Z francouzské fantasy-metalové skupiny FAIRYLAND nezůstal letos kámen na kameni. Posledním původním členem je klávesový velmistr Philippe Giordana, který také skupinu FAIRYLAND drží při životě. Co nás za přenádherným obalem čeká? Na celé ploše (bez vteřiny padesát minut) alba několik - opravdu NĚKOLIK skvělých, ba co dím -epochálních melodií. Nebudu obšírný, protože (a to se na mne nikdo nehněvejte) není proč. Toto album přináší hezkou hudbu, nenapadnutelně zahranou, pozoruhodně zaranžovanou i zvukově ošetřenou, ale už zhruba u třetí až čtvrté skladby se mi na mysl začal vkrádat nepříjemný a neodbytný pocit, že se přiblížil největší a nejobávanější zabiják muziky - nuda. Dá se možná říct, že navzdory nesporně titánskému skladatelskému talentu Philippe Giordany není v celé šíři plochy nahrávky na albu Score To A New Beginning ani polovina toho, co FAIRYLAND dokázali na své tři roky staré dvojce The Fall Of An Empire. I jako prastarý kozel miluju pohádky před spaním, přesto se však v tomto případě obávám, že toto je pohádka, kterou by mohli ve špitále oficiálně vybavit anesteziologické oddělení. Zajistila by tuhý spánek pacientů , přičemž by jim mohli třeba kuchat břich. S malou slzou v oku vzpomínám na demo Realm Of Wonders (2000) bývalé skupiny Phelippe Giordany - Fantasy. To totiž byla v tomto oboru přímo kolosální záležitost. Toto demo neseženete, naštěstí je oficiálně uvolněno pro legální stažení.

pondělí 12. října 2009

BELPHEGOR - WALPURGIS RITES - HEXENWAHN


Toto album nedoporučuji pouštět na Mikuláše. Je totiž možné, že všichni "čerti", co budou venku, by si mohli strachy jednak pokadit ocas, nebo taky hrůzou sežrat papírový jazyk a dědovu beranici i s rohy, protože tohle je peklo samo i s panem vedoucím na trůnu. Když Helmuth řve : " I am Satan!!!! I hear your voice!!", věřím mu to i já a to jsem starý kozel! Safra, co jsem to řekl, jakýpak kozel?!! Teď mne určitě stihne trest :o). Ale teď vážně - zbrusu noví Belphegor - jedno z nejzarytějších pekelnických seskupení světa - jsou jednoduše vynikající. Rakušané Mozart, Haydn, Schubert, Bruckner nebo Strauss se jistě ve svých hrobech silně podivují, co za hudebníky to po nich teď v Rakouských zemích přebralo žezlo a jakou že to břinkají muziku. Rovnou do skoku! Ale do pekelného kotle a to přímo po hlavě!!!
Je to smršť. Povolená stavidla, za kterými čekají triliony tun hnusné energie, je to, jako když se na tebe řítí zeď zvuku, vysoká, že konce nedohlédneš. Do slabých 40 minut alba Walpurgis Rites - Hexenwahn je nácpano 9 příšerných škvařenic s oplzlou blasfemickou tematikou. Úžasným způsobem zahraný death/black, uvěřitelný, přesvědčivý. Atmosféra hustá, jak chrchel samotného Satanáše, temná zrovna jako jeho řitisko a brutální ne méně, než výkony katovského tovaryše. Vynikající album, nemám slov. (ukázka zde)

sobota 10. října 2009

THRASHOVÉ PEPŘENKY








Já nevím jak vy, já nemůžu pochopit, jak mne to ještě může bavit. Dostanu do ruky cédo, důkladně si prohlédnu obal a pak vsunu disk do přehrávače. Kytary začnou zařezávat jak Zátopkovy trenky a já si po stamilionté v životě řeknu : "Hrome, to je jízda!"Jako na řetízkáči, když se s tebou utrhne sedačka.

1. HEXEN - State Of Insurgency (08). Album, které doposloucháš buď na záchodě nebo na psychiatrii. Na WC tě donutí pravá sekanice thrashových kytar made in USA, takového kalibru, že ti to upálí hlavu u samého zadku. Do péče psychiatra se pak rád svěříš, až si vyposlechneš druhé album HEXEN až do konce. Doktorovi budeš ještě rád vyprávět, jak jsi třepal hlavou, jak jsi napodoboval "air-guitar", jak jsi skákal po pokoji ne méně, než gibon v zoo! Čistokrevní thrashoví horkokrevníci z Los Angeles - HEXEN - špičkový thrash v luxusním provedení, balení i čase - trvá skoro 56 minut. To je na thrash hodně, na Hexen jako když si vrabec uprdne. Dal bys klíďo ještě hoďku. (ukázka zde)

2. GUILLOTINE - Blood Money (08). Švédové GUILLOTINE vydali vloni toto album po dlouhých 11 letech od svého debutu Under The Guillotine. Jestli plánují další album zase po uplynutí desetiletí, to nevím, ale zato vím, že byste po celou dobu měli co poslouchat! Tolik muziky se nalézá na albu Blood Money. US thrashové vlivy přetavené na švédský způsob. Skladby GUILLOTINE jsou jako výstřely z brokovnice - jedna rána, mnoho zásahů. Rychlé šlehy kytar, jako když vás kouše mamba a vy jen máváte rukama a nemáte šanci se ubránit, nechytatelné bicí a výborný zpěv. Přerostlí severští sršni se kolem vás výsměšně točí a hrozí svými mečovitými žihadly. Celkově vynikající vyznění (díky švédské preciznosti) a absolutně bezchybné provedení. Asi ty desky začnu bodovat - tato by dostala bez jednoho bodíku plný počet. Ten bodík dolů za to, že jsem po jejich albu nemohl usnout :o). (ukázka zde)

3. WITCHBURNER - Blood Of Witches (07). Už 17 let jsou na scéně Němci Witchburner. Ale ruku do ohně bych dal za to, že ještě pár let před tím leželi na kavalci se sluchátky na uších a bedlivě poslouchali Sodom a Destruction. A hodně si z nich zapamatovali. Kdo máte rádi tu pravou německou heavy/thrash/speedovou scénu, může vás toto album nadchnout až k slzám a zbytek života možná strávíte stínáním čarodějnic. S albem Blood Of Witches držíte v rukou "true German fucking speed heavy metal". U Witchburner ortodoxní do takové míry, že to je vlastně jeho největším kladem. Žádné pidlikání, rovnou teror a po celou dobu v nezměněném tempu palba pryč. Výborné album k nějaké činnosti, kdy na to nemusíte myslet. V autě ale bacha, vletíš do prvního stromu! (ukázka zde)

pátek 9. října 2009

ARTILLERY - WHEN DEATH COMES


Kdykoliv se přiblížím k mé skříňce s cédéčky se záměrem něco si pustit, je scénář vždy stejný. Otevřu dvířka skříňky, několik minut plných naděje do ní hledím a vyberu si buď jednu (z asi pěti) neustále obehrávaných desek, nebo si na konec nepustím nic. V hromádce CD , které říkám "záloha" a má se vyznačovat tím, že tahle CD jsou "první na řadě " je i album Fear Of Tomorrow (1985) dánské skupiny Artillery. Vsunout toto zásadní dílo od Artillery do přehrávače znamená vyvolat si jednak vzpomínky na polovinu 80. let, jednak také položit hlavu na špalek a nechat se setnout vynikajícím, zlobným a velice štiplavým heavy/thrashem, na který byli (a jsou) zkušení Dánové Artillery vyučeni ve všech oborech metalového cechu na jedničku. Než se na hromádce "záloha" objeví i tato nová deska Artillery - When Death Comes, bude to chvíli trvat. Nedaří se mi ji totiž vytáhnout z přehrávače. Ne že by se tam snad zasekla, to ne. Je tak dobrá, že jen dohraje, zmáčknu opět tlačítko "play". Než jsem si nové Artillery pustil poprvé, cloumala mnou možná malá nedůvěra, protože konkrétně debut Fear Of Tomorrow byl onou pověstnou laťkou nasazenou proklatě vysoko. Leč!!!
Album Artillery - When Death Comes se na mě vyklopilo jako popelnice do bobra. Doslova mne zavalilo. Mokrým hadrem po tvářích dostanete hned s úvodním, titulním songem. Další se na vás hrnou jako voda z prasklého potrubí a ne a ne vás přestat šlehat. Štípe to jako smotaným ručníkem na holou. Kytary zní, jako byste brousili pilník struhadlem a k tomu krájeli drát motorovkou. Výtečná kytarová práce - skvělé nápady v riffech, hodně odkazující na klasický heavy metal 80. let. Navíc nový zpěvák Artillery - Soren Nico Adamsen skupině sluší, jako pruhy tygrovi - zpívá výborně. Chcete si nadělit pod vánoční stromeček perefektní, rychlý, profesorsky odehraný thrash? Tak si nekupujte letošní Artillery - stromečku se nedočkají - rozbalíte je ještě dnes!!! (ukázka zde)

DINOROCK - PIPKY HRAJÍ ROCK!!!


Tento týden bude Dinorock vonět estrogenem. Ženy hrají rock přinejmenším stejně dobře jako muži a kdo tomu nevěří, ať si naladí Radio RockMax právě na Dinorock (11.10.2009 19.00), kde probereme některé ženské rockové skupiny a interpretky. Jen namátkou - v pořadu se objeví Vixen, Smashed Gladys, Saraya, Lee Aaron, britský heavy metalový harém Girlschool, Envy nebo super hair metalové holky Phantom Blue. Tyto pipky v pohodě strčí do kapsy celé řady svých mužských protějšků a netřeba se obávat, že by za to neuměly vzít. Zkuste babský rock a metal - tento týden v Dinorocku.