"Alice Cooper naprosto zdebilněl," napsal jsem svému bratrovi v SMS po prvním poslechu nového alba byvšího krále "pouťového" hororu Alice Coopera - Welcome 2 My Nightmare. Neměl jsem to brát tak zhurta, protože dnes už si to nemyslím. Ale výhrady k albu mne úplně neopustily. Dle mého soudu se na novince nalézá více dobrých skladeb než těch horších, přičemž úplný průšvih cítím jen u jedné (I´ll Bite Your Face Off).Platinou ověnčený "první díl" Welcome To My Nightmare vyšel v roce 1975 a stala se z něj jedna z opor Cooperovy diskografie. Obě alba dělí šestatřicet let a to je v rocku hodně dlouhá doba (navíc Cooper není AC/DC, kteří hrají několik desítek let let to samé), po které navázat na výborné album kvalitní odpovědí je takřka nemožné. Protože jakékoliv řeči z novinky Alice Coopera komerční trhák neudělají a Cooper už nové Only Women Bleed (úchvatná balada z prvního Welcome..) nenapíše, kladu si otázku, komu je nové album vlastně určeno. (Abych mluvil sebe, nevím, jestli ještě toužím po deskách stárnoucích rockerů. Jistě, Kiss, Ozzymu, Nazareth a spoustě dalších, kteří ještě "žijí", je třeba seknout poklonu, že to ještě nesložili, ale stáří rockových skupin žije, bohužel, ze vzpomínek a není třeba si nalhávat, že se to někdy změní.)
Na druhou stranu je možné, že album současného posluchače nabudí zvědavostí jak "to bylo tenkrát" a zakoupí si i první díl koncepčního příběhu Welcome....V čem lze najít symbiózu? Určitě ve zvuku - album Welcome 2 se honosí skvělým zvukovým obalem, evokujícím 70. léta, ke všemu je produkoval věhlasný Bob Ezrin (podobně jako první díl).
I skladby jsou v duchu původního Welcome..., jen jsou jaksi slabší, umělejší, bez šťávy, chladnější. Ale, jak už jsem napsal na začátku, ne všechny jsou slabé. Výtečná je například první skladba alba I´am Made Of You, která se pyšní nádherným refrénem, dále kratičká trojka The Nightmare Returns s kolosálním hlavním motivem v (Ezrinem oblíbeném) piánu a solidní, drze přímočará skladba Caffeine. Sedmdesátá léta nejvíc evokuje šestka The Congregation, která jako by zůstala zapomenutá v šuplíku s názvem Welcome ´75. Na albu se ale nacházejí i mnohem slabší kusy, jako třeba I Gotta Get Outta Here, odrhovačka, jež by slušela možná prvotním, tedy bubblegumovým The Sweet.
Nemohu "dvojce" Welcome... přijít na kloub. Alice Cooper samozřejmě nezdebilněl, jak jsem si prve myslel a já doufám, že se jednoho dne probudím s úplně novýma ušima a že si album Welcome 2 My Nightmare pustím nezaujatě a tedy bez očekávání. Třeba nakonec zjistím, že se mi líbí, já nevím.....Zatím tomu tak není.
Žádné komentáře:
Okomentovat