Na blogu nejsou nabízeny žádné soubory ke stažení / No downloads on the blog. HP

středa 17. listopadu 2010

NELSON - Lightning Strikes Twice

Tak, a mám podtácek pod hrnek na kafe, pomyslel jsem si po prvním poslechu nového alba bratrů Nelsonů. Ti ve své kariéře pod jménem skupiny Nelson natočili nejméně tři velmi pozoruhodná alba. Možná jsem ale nebyl na té správné vlně nebo si nepustil album v správný čas. Přišlo mi slabé jak rumunská měna. Brzy jsem si ale uvědomil, že z prvního poslechu se nedá dělat úsudek a album převrátil v uších ještě několikrát. A dospěl jsem k názoru, že onanistické, přeslazené refrény jsou to, co Gunnar a Matthew Nelsonovi umějí udělat na jedničku. A že od nich vůbec nic jiného nechci. Album mi připomíná třináct let starou desku Nelson - The Silence Is Broken, které se můžu uposlouchat k smrti. Proto také nové album umístím někam poblíž, abych po něm mohl sáhnout kdykoli, kdy se mi zachce poslouchat lehoulinký a neobyčejně vlezlý pop - metálek. Po jednotlivých skladbách desku rozebírat nebudu, zbývá možná jen podotknout, že když chcete, můžete si pískat refrén kterékoliv z nich ještě než začne a trefíte se. Zábavné jsou také pěkné dvojhlasy bratří Nelsonů, jakož i neodfláknutá, krystalická kytarová sóla, pečlivě dodržená forma skladeb i solidní produkce. Co na tom, že každá skladba zní jako z nedělního odpoledního amerického filmu pro celou rodinu, kde děti darují svobodu vyléčenému delfínovi. Nic nevadí, že každý refrén je jako o lásce "ze střední". Kdysi jsem četl, že kýč neexistuje, protože když udělá radost jedinému člověku, pak dílo splnilo svůj účel. Proto volám bravo cukrárně Nelson, vivat dvanácti chutným dortíčkům! I kdybych na to měl být sám.

sobota 23. října 2010

Striker - Eyes In The Night

Nad první deskou kanadské skupiny Striker - Eyes In The Night zajásají staromilci, kteří mají rádi speed metal. Pětice horymírů z Edmontonu do toho buší hlava nehlava, jejich metal přitom nepostrádá poměrně vysokou interpretační kvalitu a vyspělý řád, odpovídající uniformitě daného žánru. Album se výborně poslouchá, přičemž nad rámec vystupují zejména překvapivá kytarová sóla. Kdybych měl takových alb plný šuplík, vůbec by mne nemrzelo, že zabírají místo. Nejen pro speed metalové nadšence může být tato deska z těch, které si pustí víc, než jednou. A to i přes to, že album zdaleka nesbírá ty nejnadšenější reakce v recenzích. Jelikož nevím o tom, že by klasický speed byl zrovna v kurzu, vůbec se tomu nedivím. Ode mne by ale toto pravověrné a stylově čisté album dostalo aspoň 7 bodů z deseti možných. Je dobré.

Cinderella - Live At The Mohegan Sun


Přemýšlel jsem, jaká alba mne tak v poslední době silněji oslovila. A nad Cinederellou - Live At The Mohegan Sun jsem nemohl zaváhat. Kasíno Mohegan Sun v Uncasville (Connecticut) občas hostí muzikanty zvučných jmen, Cinderella tam vystoupila 21. července 2005. Vážení, kdo znáte jedenáct let starý koncert Live At The Key Club, můžete si být jistí, že "mohegan" dosahuje přinejmenším srovnatelných kvalit a dokazuje, že Cinderella je jednou z nejlepších amerických skupin ve své kategorii. Samozřejmě, že skupina na koncertě hraje své největší hity, který na desku vybrala hned čtrnáct. Spolu s neuvěřitelnou live nahrávkou stylových souputníků Faster Pussycat - Front Row For The Donkey Show řadím poslední živák Cinderelly mezi neobvyklé zážitky. Koncert má tah, jako sumec na špagátě, o špičkovém provedení jednotlivých skladeb pak nemůže být pochyb. Excelentní.

pondělí 12. července 2010

TREAT - Coup de Grace

Tahle deska není úplně nová, mám ji v přehrávači už nějaký pátek, ale možná právě proto je nutné se o ní zmínit. Měl jsem dostatek času si sedmou desku švédské skupiny TREAT naposlouchat. Všem vám ji vřele doporučuji, protože v dnešní době narazíte na takové dílo spíše náhodou. Ne, že by podobné desky nebyly, naopak, jsou jich mraky, ale právě proto vám jich množství proklouzne mezi prsty.
TREAT se pyšní neobyčejným zvukem. Pokud máte solidní aparaturu, možná budete součásti reprobeden hledat při posledních tónech alba někde po zemi, protože album jednoduše nevydržíte nezesilovat. Zvuk alba je luxusně ošetřený. Z vaší sestavy se na vás vyhrnou křišťálově čisté kytary, plná a kulatá basa, citlivé bicí a bezvadně nazvučený zpěv.
Další věcí, která vás beze zbytku upoutá, jsou pěkné, vkusné a jednoduché melodie, které si zapamatujete hned na první poslech. Nebudete mít problém si je po nocích prozpěvovat, protože popěvky v refrénech jsou snadno zapamatovatelné , líbivé a přijatelně vlezlé. Při každém novém poslechu alba se ptám sám sebe, jak je možné, že mne upoutalo právě tohle dílo, když podobné melodie jsem slyšel na nespočtu jiných alb s melodickým metalem. Možná je to tím, že TREAT vám své melodie nenutí. Podávají vám je nenásilně a přitom s profesorskou samozřejmostí. Skladby mají stopáž, která vám nebrání při poslechu udržet pozornost od začátku do konce a desku si klidně pustíte i několikrát po sobě. Jak už jsem řekl, možná vás překvapí, že se nedostaví zpruzení, ale naopak spíše pocit uspokojení. Mám rád taková alba. Neprohloupí ten, kdo sáhne po albu TREAT - Coup De Grace.

pondělí 7. června 2010

HP informuje II

HP nepíše (z časových důvodů), ale když může tak poslouchá a věří, že psaní se dostaví . :o) V poslední době jsem poslouchal spoustu nových věcí, ale musím říct, že mne nic nedostalo tak, abych z toho byl úplně vedle. Velmi příjemně mne potěšil Ozzy s novým singlem a těším se na celé album. Jinak mám v plánu jet na Basinfirefest, abych poprvé a zřejmě jedinkrát ve svém životě spatřil na vlastní oči Venom. Všiml jsem si, že sem stále chodí lidé, tak Vám všem moc děkuji za zájem a i když už nejsem v Rockmaxu, mohu zodpovědně prohlásit, že muzika je stále pro mne vším. HP

čtvrtek 29. dubna 2010

HP INFORMUJE

VŠEM PŘÁTELŮM A NÁVŠTĚVNÍKŮM TOHOTO BLOGU ! Z DŮVODU VELKÉHO ČASOVÉHO VYTÍŽENÍ A JISTÝCH ORGANIZAČNÍCH ZMĚN NEJSEM SCHOPEN PUBLIKOVAT NA BLOGU NOVÉ PŘÍSPĚVKY. DĚKUJI ZA POCHOPENÍ. HP.

úterý 30. března 2010

Popa Chubby - The Fight Is On

Týden jsem si nepustil jinou desku. To mluví za vše. Kultovní bluesrockový kytarista Popa Chubby mne svou novou nahrávkou zahrnul, jako by mne zalehl. A to bych teda nechtěl. Pod peřinou jeho bluesrockových kytarových lavin je mi ale tak dobře, že se rád nechám i trochu přidusit. Popa Chubby v poslední době odehrál mraky koncertů. A nejen, že tam hrál. On také pozorně sledoval, co se lidem líbí. Tyto skladby pak piloval a vylepšoval. Celkem jedenáct kousků pak nahrál, přidal živou verzi Ace Of Spades od Motörhead, zabalil to do chlapáckého obalu - a tu máš čerte kropáč! Špičkové album je na světě! Syrový bluesrock, sestavený ze super riffů, unikátních sól a skvělého zpěvu, to je směs pro každé počasí. Newyorský kytarový démon Popa Chubby navíc zhusta zajíždí do Evropy a u nás se mu líbí - proto když vám nevyjde 14. dubna Ostrava (Rock and Roll Garage), zkuste o den později Brno (Metro Music Bar).