Na blogu nejsou nabízeny žádné soubory ke stažení / No downloads on the blog. HP

pátek 13. listopadu 2009

DINOROCK - NĚMECKÝ METAL


Německý fotbalový tým ví, jak dát soupeřům parádně zabrat, ale nejen fotbal Němci umějí! Začátkem tohoto roku jsem pozval do studia Radia RockMax jako hosta Tondu Holého a společně jsme se podívali na německý heavy metal první poloviny 80. let. Pro velký zájem vás, posluchačů a fanoušků o tento díl pořadu Dinorock jej zopakujeme v neděli 15. Listopadu v 19.00. Zajisté si rádi připomenete některé absolutně raritní , jakož i osvědčené skupiny té doby. Německý metal 80. let tento týden v Dinorocku !

čtvrtek 12. listopadu 2009

Black N´Blue - Tokyo 1984

16. listopadu 1984 odehrála oregonská glam metalová skupina Black N´Blue koncert v Nakano Sun Plazza Hall v japonském Tokyu. Řeknu vám úpřimně, že než jsem zmáčkl tlačítko Play, tak jsem byl ve stejně napjatém očekávání, jako bych skutečně na koncertě byl. I já se v duchu mačkal v dusném prostředí haly mezi tisíci černovlasými hlavami, přičemž bych samozřejmě nerozumněl jedinému slovu, co se kolem mne povídají a na zvolání zpěváka BNB - Jamie S.t Jamese - "..It´s nice to be here in Tokyo!!! bych čekal jako na smilování. BNB v Tokyu toho večera odehráli 16 kousků - své kompletní první album Black N´Blue, které vydali téhož roku (10 skladeb) , zbývající repertoár vytáhli ze svých starých demo nahrávek.
Hoši (a holky), tento koncert je strhující. Já jsem si jej užil tak, že jsem byl na konci smutný, když show skončila a živě jsem si představil, jak si na zpocené tričko oblékám bundu a se zastřeným zvukem v uších, jak míváme po koncertech o mnoha decibelech, šoupu nohama v davu ven do zimy.
Black N´Blue byli od svých počátků špičková skupina. Na kytaru tam hráli schopní Tommy Thayer (nyní Kiss) a Jeff Warner, za mikrofonem stál rodilý frontman Jamie St. James (později jedno album s Warrant a kupodivu např. také produkce níže uvedeného alba Japonců EZO) a rytmiku měli na starosti baskytarista Patrick Young a bubeník Pete Holmes. V současné době se proslýchá, že kapela podniká reunion a očekává se od ní nové album, které se bude jmnovat Hell Yeah!

úterý 10. listopadu 2009

E-Z-O - E.Z.O.

Kdyby zůstala mému zraku ukrytá zadní strana obalu alba E-Z-O (1987), přísahal bych na holý pupek svatého Dia, že slyším americkou skupinu, ve které hostuje All Stars Team těch nejlepších hudebníků, jaké byste po Státech posbírali. "Dům tisícerých přání" se jmenuje první skladba tohoto podivného alba a slibuji, že vás ohromí, protože domem tisícerých přání je prakticky celé album! Jednička jede ve středním tempu jako utržený buldozer - rychlost je pak nahrazena přebytkem energie. Ani druhá skladba Flashback nikam neběží - je ale velmi úderná a přináší refrén jako od Judas Priest. Následuje - jakéž překvapení - střední tempo ve skladbě Mr. Midnight, kterou mohl stejně tak napsat Gene Simmons (pod albem je podepsaný jako co-producent) jako Rudi Schenker - je to špičková hard rocková záležitost v plíživých glisandech. Kratičká rytmická hříčka s lehoučkými kytarami - Here It Comes šikovně utíká dál a rozpohybuje vám tep i srdce senzačním rokenrolovým rytmem. Velmi hrubá je pětka I Walk Alone - ta se pyšní velice vygradovaným během k vrcholu, aby se na něm blýsklo heroické kytarové sólo, stylově ne nepodobné Ace Frehleymu. Vyloženě "po judasím" pak syčí skladba Destroyer s vynikajícím, nebezpečným, válečným podtextem. Mírně snová je odpočinková skladba Big Changes, na niž pak navazuje poměrně krátká kompozice Kiss Of Fire, kterou kdyby hráli W.A.S.P. , vůbec bych se tomu nedivil. Vystřídá ji kvapík Desiree, kde jedou bicí jako okovaný kolovrat a vychytávka s opakováním textu v refrénu se vám zaryje do mozku, jako dobrý úder sekerkou. No a úplně na závěr se posaďte, páč vám řeknu, že tato skupina - E-Z-O jsou Japonci!!!!! Zbytek si zjistěte sami, já jdu ležet a přemýšlet, proč jsem prožil dosavadní život bez tohoto ABSOLUTNÍHO SKVOSTU!!!!!!!!!!!!

pondělí 9. listopadu 2009

LANCIA - LANCIA


Když v 92. roce natáčela losangeleská skupina Lancia svůj albový debut, musel být rockový Pánbíček na hadry. Nebo chrněl, když se skládalo. A naopak - všechny muzikantské můzy na skupinu sesílal, když se natáčelo. Album je plné rozporů. Ale o tom později. Tuto desku bychom mohli jedním šmahem zařadit mezi podobné tituly od skupin Stryper, Slaughter nebo Steelheart, ale to by bylo příliš jednoduché. Při pozorném poslechu možná přijdeme na to, že bychom album neměli hned tak odkládat. Skupina Lancia se uvede nehorázným vířením Scotta Pattersona na bicí soupravu, jako by vám tato osmiruká potvora dávala na jevo, co bude pokračovat. Za obehranými, tisíckrát slyšenými a neuvěřitelně lacinými skladatelskými nápady se totiž skrývá pravý duch tohoto alba. Tím je bezbřehé interpretační mistrovství. Ve všech jedenácti kusech jediného alba Lancia se vám chce až vykřikovat, jakou že slyšíte baskytaru s bicími, jež se honí jako malé myši sem a tam, hraje si, kdo koho překvapí žertovnějším kouskem. (Scott Patterson-dr., John Billings-bg.). Kytarista Bart Walsh pak hraje své riffy nevtíravě, ale sebevědomě a chystá se vytřít nám zrak jako další v pořadí. Celkem třikrát jsem si album musel vrátit a to vždy, kdy tento střapatý jinoch vtrhl na scénu se svým sólem a to vpravdě s nevýslovnu technikou. Po pár taktech zmizí jako pšouk, ale vám zůstane v uchu něco jako dozvuk stíhačky. Posledním článkem potravinového řetězce Lancia je pan principál osobně - Paul Lancia, alias frontman skupiny. Tady neslyšíme nic světoborného, leda návod, jak glisandy dotahovat intonační nerovnosti a kterak krákorat slabým hláskem texty o tom, jak bychom rádi, ale namáme s kým. Ale abych Paula Lanciu nehaněl, v celku alba zní dobře a vůbec ničemu nevadí. Toto album doporučuji každému, kdo hledá (ne) náročnou zábavu v rytmu typicky amerického glam/hard rocku. Věřím, že od teď nebudete spát klidně, než si album Lancia - Lancia seženete. Pak ale - příjemnou zábavu! (ukázky najdete zde)

neděle 8. listopadu 2009

JOHNNY LIMA - LIVIN´OUT LOUD


Při poslechu nového alba rockového umělce jménem Johnny Lima - Livin´Out Loud donutíte jet rychleji i městskou hromadnou dopravu. Nemám problém napsat, že letošní počin Johnnyho Limy je jednou z nejhezčích a nejchytlavějších rockových desek tohoto roku! Jeho styl se přirovnává k raným Bon Jovi a také k Def Leppard. Není to liché přirovnání, ale já chci Limu poslouchat jako Limu a ne srovnávat, byť by to bylo srovnání s kýmkoliv. Jistě - v tomto případě se srovnání s výše jmenovanými přímo nabízí, neboť Johnny Lima předkládá tak zpěvné a melodické písničky, že refrény vám vlezou do uší, ještě než vezmete za kliku prodejny s hudebními nosiči. Stylově se ale zdaleka nepohybujeme jen na úrovni melodického hard rocku - z třinácti kousků na albu hned přinejmenším polovina disponuje kytarovými riffy z řádu těch metalových. Toto album ať vezmou útokem lidé, kteří baží za prvé - po špičkovém, velmi jednoduchém a maximálně příjemném rockovém prostředí, u kterého se mozek baví a nepřemýšlí. Za druhé pak uspokojí i mimořádně náročné milovníky melodií - slabší místa pak hledat netřeba, páč tam nejsou.
No a na konec, situace to plně vyžaduje - srovná - li někdo Johnnyho Limu s Bon Jovi, pak ať si pustí letošní alba obou z nich. Pan Lima se může rovnou postavit na bednu a to na stupeň nejvyšší. Pan Jon Bon Jovi nejenže si za letošní počin nezaslouží ani čokoládový penízek, s ocasem mezi nohami si z tohoto utkání odnese leda ono pověstné čestné uznání za vytrvalost - což, jak všichni víme - rovná se hudební smrti. Bravo Lima !!!! Kurva bravo!!!!!!!!!!!! (ukázky zde)

MÖTLEY CRÜE - TOO FAST FOR LOVE


Myslím, že debut Mötley Crüe je jednou z nejlepších desek rocku vůbec. Ze všech alb MC totiž o skupině vypovídá nejvěrněji. Došlo mi to, samozřejmě, až jsem starým kmetem a mozaika tehdejší (rozuměj 1981) US scény se mi tak trochu začíná skládat do jakž takž čitelného obrazu. Takto syrových nahrávek nenajdete mnoho - album Too Fast For Love je natočeno velmi neuměle. Zní prakticky jako demo. Slovy hudebníků - je to "sice falešně, ale zato nerytmicky". Mötley Crüe to stálo 60 dolarů za hodinu v nejlevnějším studiu, jaké vůbec dokázali najít. Zcela nadšený tam byl jen Mick Mars, který obdivoval mixážní pult Trident. Nahrát album Too Fast For Love trvalo tehdy Mötley Crüe tři dny a chlastali u toho jako najatí. Je však nutné připomenout , že v té době se Mötley Crüe nacházeli všude jinde, než na výsluní. Spíše by se dalo mluvit o podstatně temnějších končinách. To, že o nedlouho později přišla závratná sláva a z MC se stala jedna z nejprodávanějších a nejslavnějších amerických skupin, netřeba zdůrazňovat. Chtěl jsem vám jen říct, že alba Too Fast For Love si lze vychutnávat mnohem víc historicky, než hudebně, zvlášť když si u toho čtete dobové zpovědi členů skupiny Mötley Crüe. Jak pravím, stále hledáme desky, které nám vyrazí dech, u kterých budeme fascinovaně šeptat slůvka obdivu a přitom ty nejlepší už dávno máme doma. Debut Mötley Crüe - Too Fast For Love mezi ně určitě patří.

sobota 7. listopadu 2009

MALICE - ....IN THE BEGINNING


Klasika má mnoho podob, ale kdyby byly všechny jako MALICE a jejich debut .....In The Beginning, pak by musel být každý metalový maniak na výsot spokojený. Když vás už nebaví bádat nad novinkami, či bát se, co zase vydají ty nebo ony šedesátileté "legendy", sáhnete s důvěrou po deskách, jako je tato. MALICE vznikli už někdy v roce 1980, ale debut ...In The Beginning vydali až v roce 1985 a to po pěti demo nahrávkách a množství koncertů. Toto mistrovské dílo by mělo být uloženo na každé radnici, aby mohli všem lidem vysvětlovat, jak zní klasika amerického heavy metalu. Desítku spolehlivých metalových kompozic tvrdých jako ocel, s kytarovými riffy jako z heavy metalového slabikáře, můžete slyšet bez psychické újmy i desetkrát během jednoho dne. Nenajdete ani náznak ničeho jiného, než-li čirého kovu a skladby Rockin´With You, Air Attack, Stellar Masters či Hellrider vás přišpendlí na dlouhé chvíle k zemi. Dva roky poté (tedy v 87. ) MALICE vydali ještě bezvadnou desku License To Kill a ještě o dva roky později EP Crazy In The Night, ale tím jejich život skončil, což byla taková škoda, že nejeden metalový fanoušek jen při této myšlence uroní nemálo slz. MALICE - to byla spolehlivá klasika pro opravdové milovníky heavy metalu. Berte to ode mne ne jako doporučení, leč snad i jako životní radu. :o) (Ukázka zde)