Na blogu nejsou nabízeny žádné soubory ke stažení / No downloads on the blog. HP

neděle 13. prosince 2009

SABBAT - EVOKE


Venom a Bathory. Jinými slovy alba Black Metal + Bathory 1984. Kulty z nejkultovatějích, podle nichž by měly být pojmenovány přinejmenším nějaké planety, na kterých je stálý oheň, nebo by se měly stát dopravními značkami, ukazujícími kudy tudy do Pekla. Japonsko mělo taky své Venom a Bathory. A to, prosím, obojí v jednom! Kapela se jmenovala Sabbat. Nemáte - li od tohoto hyperkultu přinejmenším album Evoke, nepočítejte se ani mezi fanoušky výše jmenovaných skupin, protože Sabbat, to je jejich slepé střevo! Odpudivé siamské trojče Venom a Bathory - Sabbat se dalo dohromady v době, kdy králové Venom pomalu ve své původní sestavě dodýchávali, v roce 1985. Sabbat v prvních šesti letech vydali jen pět EP, která už nesežene ani sám rohatý a k prvnímu albu "Envenom" se dopracovali teprve v roce 1991. Je dobré, ale ne tak, jako veledílo s pořadovým číslem dvě. Dvojka Evoke spatřila tmu pekla v březnu 1992. Kdyby Sabbat přišli s albem Evoke o šest, sedm let dřív, stáli by přinejmenším po boku obou výše jmenovaných veličin, na to dám ruku (vaši) do ohně. Sabbat se od obou originálů (Venom + Bathory) liší jen v tom, že se vůbec ničím neliší. Před prvním poslechem alba Sabbat - Evoke je nutné zakoupit několik kotlíků různých velikostí, zažehnout pod nimi plamen a pomalu se v nich osmělovat do "velké vody". S prvními tóny alba vás uchopí čísi srstnaté ruce, v letu zahlédnete něco rohatých postav a čvách! Už se škvaříte v největším kotli, jaký Dole mají! Koupete se plných 56 minut, zatímco rohatí kudrnáči kolem poskakují a vesele pějí hymny jako Total Necro, The Wisper Of Demon , Hellhouse atp. Už po pár taktech poznáte, že se jedná o výjimečná hudební díla a tanec smrti nejen, že vám nevadí, ale bažíte po dalším mučení jako pověstný vepřík po drbání a jakmile kopytnáči spustí neuvěřitený opus Torment In Pentagram, dáte se do zpěvu také, jakož i do nesmělého tance na vašich zpola uvařených nohou. Nedbaje bolesti, s úsměvem na rtech skotačíte a uštěpačně vykřikujete : " Kdo vás to učil, darebáci japonští, takový black metal ?!! " Načež vás setnou první katanou, která visí na zdi. Ale nic to nevadí, vaše duše, v tu dobu už černá jak krtčí prdel bude až do převtělení v kozla vykřikovat blahořečení japonským velmistrům černého cechu. Mistrovské dílo, hodné oplakávání sebe sama a to všemi, kdo je dříve neznali!!!!! (ukázka zde)

KLÍČE K VAŠÍ DUŠI .......


Oba spolky, o kterých bude řeč, vydávají své desky ve jménu melodie, každý ovšem trochu po svém. Za BAD HABIT ze Švédska, proukující typický, melodický scandi pop-metal, utraťte klidně i ten neposlednější z posledních grošíků. Jste - li milovníky melodických refrénů - dostane se vám jim víc, než byste byli s to unést a ještě několik navrch. Letošní album Above And Beyond - albová šestka sympatických švédských chlapíků, přináší lehoulinký hard´n´ heavy, u něhož jsou na prvním místě právě melodie. V prvních třech skladbách přijdou BAD HABIT v refrénech s melodiemi, které vás zastaví v chůzi. Nedbaje ostudy si je pak zpíváte nahlas i v supermarketu po dobu 14 dnů (jedna z nic zde). Albu by sice možná prospěl menší ořez (skladeb je na něm hned 13 a ne všechny splňují nejvyšší kvalitu), ale zrychlený posuv při poslechu nepoužijete ani jednou. Album BAD HABIT - Above And Beyon bych ocenil devíti body z deseti možných, všech devět by pak skupina nasbírala za první tři skladby a také neobyčejně chytlavou šestku I Believe.
Druhé album je absolutní pecka. Pochází též ze skandinávské hudební velkopěstírny - Švédska. SALUTE se okamžitě stali mou oblíbenou skupinou a album Toy Soldier (debut) velmi vnitřní výpovědí. Počínaje doslova fantastickým, plným a širokým zvukem, přes geniální melodie, konče dokonalým "řemeslným" zpracováním, je album Toy Soldier doslova ohromující. Vznosné i křehké hudební motivy, krásné harmonické postupy, překvapující dynamika. Mikael Erlandsson navíc úchvatně zpívá a skladby mají v jeho podání punc produktu z ryzího zlata. Dvanáctka písniček ve 48. minutách nemá ani jedno hluché místo, ba ani jediné hudební smítko není odkud odfouknout. Mým tipem je titulní skladba Toy Soldier - střednětempá balada, jejíž dokonale vystavěná melodie vám při každém poslechu vhrne když ne slzy do očí, pak alespoň v hloubi duše navodí pocit, že hudba je neobyčejně krásnou a důležitou součástí života. SALUTE - Toy Soldier je dokonalé album. (ukázka)

pátek 11. prosince 2009

ANARKHON - Obesidade Mórbida

Pane jo! Mrkni na obal a víš, s kým máš tu čest. Kolem tohoto CD je nutné pohybovat se velmi obezřetně. Ve tvé skříňce s ostatními nosiči si okamžitě vystrká a vyštěká své místo a čeká jen na to, až si pro něj přijdeš. Prosím opatrnost - motocyklové rukavice do půli přeloktí, dva půlmetrové ocelové pohrabáče v rukou, masku na obličeji - takto vyzbrojen můžeš toto veledílo opatrně vyndat. Zvaž ale, že stačí jeden mylný pohyb a padáš mrtev k zemi! Přejedovatý křovinný tajpan je proti tomuto dílku nevinnou žížalkou. Lépe je před použitím disku požádat zfetovaného brazilského indiána, ať tě preventivně trochu pomačetuje. Pohřební úkony, dodatečně i červy, rozkladné bobtnání a další smutné divadlo už dodají hoši ze skupiny ANARKHON sami. A to jsme ještě neslyšeli ani notu! Běda ti, přeběda, když překonáš obavy a tento mor si pustíš do bytu! Bude pláč a skřípění zubů! Rázem jsi v rukou nepříčetného kolohnáta, který tebou hází po pokoji, padni kam padni. Po intru, které nenechá nikoho na pochybách, že nastane něco hodně, hodně zlého spustí brazilská smečka takové víry, že se ti podlomí nohy. Kdesi, v zasunuté paměti zbytku tvého mozku, možná zabliká malinká kontrolka, abys vzpomněl při večerní modlitbě Cannibal Corpse, ale je to jen stín......Anarkhon jsou přece jen malinko jinde.....To značí v tom nejčernějším z černých vředů na těle ohnívající zdechliny. Vítej v království Krále Mrchožrouta! Hyper brutální death. Fantastické rytmy. Frázování, jaké v angličtině nikdy neuslyšíš (Anarkhon zpívají brazilskou portugalštinou). Bestiální sóla, která pobere jenom úplně chorá hlava, kopáky, jako když pálíš z kulometu, zabaleného do peřin. Výsledkem je tlačenice, jako kdyby milion blech v krabičce od sirek dostalo rozkaz zaskákat si. Jedno pořekadlo praví - "V nouzi poznáš přítele". Bůh chraň, aby tím přítelem byli ANARKHON. To by bylo totéž, co léčit choleru morem. (ukázka)

DINOROCK - RAINBOW !!!

Tento týden v pořadu Dinorock (Radio RockMax, neděle 13. prosince, 19.00 hod.) oživíme legendární hard rockovou skupinu RAINBOW! Netřeba zdůrazňovat, že zejména alba RAINBOW se zpěvákem Ronnie Jamesem Diem patří k velepokladům rockové historie a je jen málo jiných, které jim sahají třeba jen po pomyslné kotníky. Určitě poslouchejte profil skupiny RAINBOW tuto neděli v Dinorocku ! Těším se na to. HP

středa 9. prosince 2009

DEATHWISH - At The Edge Of Damnation

V případě tohoto alba se může volbou tlačítka "Play" na vašem přehrávači začít odvíjet posledních 43.52min. vašeho života. Pokud máte rádi Heavy Metal, pak vám hned při první skladbě In the Name Of God z debutu anglické skupiny Deathwish - At The Edge Of Damnation (87) poklesnou životní funkce na minimum a zbude vám jediný smysl a to je u+m+í+r+á+n+í! Vážení kamarádi, já jsem u tohoto alba na jednom konci potlačil slzu, na druhém pak kulový boban, který se chystal vystřelit díru do prádla už po prvních pár taktech. U druhé skladby už jsem se kroutil, jako když kopneš do hada a nebyl jsem daleko poslední svaté přísaze : "Už nikdy nechci slyšet jiné album !" Naštěstí jsem to neřekl. Jak pravím, toto album je nerovný boj ! Na jedné straně stojí banda čtyř muzikantů, po zuby vyzbrojených super agresivním metalem, na straně druhé vaše kataleptická tělesná i duševní drobnůstka, určená k absolutnímu rozetření po zdi. Je to pocit, jako vylézt sám v sedmi letech s bolestně ubohou výzbrojí na hokejové hřiště, za jehož půlící čárou na vás čeká kanadská reprezentace! Na konci prvního alba DEATHWISH je z vás hovnitá airbrushová malůvka na mantinelu. Nevím, jestli to je heavy metal, nebo thrash, nebo speed či kýho čerta jiný záhrobní nástroj, každopádně chutná tak dobře, až se tiše ptáme, rty okoralé strachem, proč nás toto album minulo?! A nyní, ano, nyní to víme. Páč se přiblížil čas!!!! :o)! Strašně tvrdé kytarové riffy, old school zvuk (vyvolá ve vás nostalgii), výborný zpěv Jon Van Dorna, který ve vás evokuje prvky strachu před něčím nepojmenovatelným. Pasáže rychlé, jak průjem v divadle i plíživé sabbatí odkazy - to vše vměstnáno do devíti neskutečných písniček. V Anglii si je prozpěvují děti na pastvě a slepí starci je hrají na své flašinety o jarmarku, jen já , nehodný a neposlušný synek jsem je objevil až teď! Hanba mně !!!!!!!!! (ukázka)

úterý 8. prosince 2009

IMAGES OF VIOLENCE = DOBRÁ HNOJKA

Není letošní a nové už taky ne, ale jestli si chcete nechat nakopat zadnici (hlavu), volte tohle EP.
IMAGES OF VIOLENCE - Cadaverous Recomposition(EP, 2004) je jen pro otrlé. Jste - li slabí, nemocní, neduživí nebo máte obvod hrudníku pod 60 cm, jste od poslechu předem diskvalifikováni. I zdravím překypující jedinec by se měl napřed zocelit předpřípravou a to týdnem o samotě v lednici patologického oddělení nemocnice. Obal EP vám doporučuji si napřed nechat povyprávět, jinak bůh chraň vaše slipy. Co se týká nahrávky, tak fatální je už zvuk těchto texaských mladíků, kytara je jako sekačka na hlavy. Jakmile se poperete s tímto uvítáním, jste připraveni doposlouchat EP Cadaverous Recomposition až do konce. Popis zní jednoduše - brutální death metal vycházející ze staré školy, zasahující svým rozsahem až ke grindu. Skutečnost už tak jednoduchá není. Zpěv - poraněný kokodril, baskytara - varna lávy a bicí - kamenná lavina. Po skončení závěrečné - 6. skladby (cover Napalm Death) se proberete z bezvědomí, posbíráte po zemi vypadlé ušní slimáky a pustíte si další věc, respektive totéž ještě jednou.....(ukázky najdeš zde).

pondělí 7. prosince 2009

STREAM - BER NEBO NECH BÝT


Doporučuji zvolit možnost "BER", protože s prvním albem americké skupiny STREAM z roku 1988 - Take It Or Leave It máme před sebou špičkové dílo hard´n´heavy scény. STREAM vznikli původně jako projekt německého kytaristy Petera Scheithauera, přičemž ostatní hudebníci byli Američané. Za mikrofonem stál neuvěřitelný zpěvák David Reece (Accept, Sacred Child, Bangalore Choir), basu obsluhoval Dave Spitz (viz. také článek o Americade) a za bicí soupravou seděl Jay Schallen (např. Hurricane!). Nad hudební náplní alba lze i radostně poskakovat, spolu s hlasitým tleskáním, vykřikováním a možná i vyměšováním, ale protože už jste slyšeli kde co, patrně jenom zvednete obočí a řeknete si : "Hmmmm"! A budete mít nad čím žasnout, ale až tak na podruhé, na potřetí. Během poslechu mne desetkrát napadlo přirovnat skupinu k Mr. Big a dvakrát k Van Halen. Předchozí větu hned beru zpět, abyste si na ni nevzpomněli, až si album obstaráte. V deseti hard´n´heavy kompozicích vás čeká příval hráčské ekvilibristiky. V průběhu alba mne napapadlo mj. i to, jak se do tak jednoduchých nápadů vejde tolik muziky - z hudebních nástrojů je kouzelná zejména basa, na kterou Dave Spitz vyšívá vpravdě jako na cimbál. Kytara Petera Scheithauera je pak překvapivá jako středověká justice - samá poprava. Jinými slovy - jeho zdánlivě bezhlavá a chaotická sóla si vyposlechnete s ústy dokořán. Absolutně neskutečný je pak pěvecký dojem, který za sebou nechává Mistr David Reece. Jeho po okraj testosteronem nacpaný zpěv je největší ozdobou alba. Na drobné nedostatky, jako je zohnutý rožek u bookletu nebo prasklina na krabičce CD pak rázem zapomenete. Jiných vad byste totiž u STREAM hledali marně - v obsahu alba není k nalezení ani jedna. A kde je ukázka ? To bych taky rád věděl, žádnou jsem nenašel.