Na blogu nejsou nabízeny žádné soubory ke stažení / No downloads on the blog. HP

sobota 18. prosince 2010

TANKARD - Vol(l)ume 14

V pátek 17. prosince práskli frankfurtští pivovarníci Tankard na stůl svůj už čtrnáctý, na kopec natočený tuplák piva. Pěna jako čerstvá lavina a nápoj těžký, přetěžký až to zadunělo.
Kdo se na nové album protřelých metalových mazáků těšil, dostane řinčivého a precizně zahraného německého thrashe co hrdlo ráčí. Chuť svého řezavého nápoje umějí Tankard i po více než pětadvaceti letech za pípou ještě vylepšit, pohrát si s ní a vyšperkovat ji čímsi navíc. Kdo totiž čeká, že po všech těch letech uslyší od Tankard něco nového, ten se (možná trochu překvapivě) dočká. Zbrusu nová nahrávka Tankard přináší, jako obvykle , prudké thrash metalové jízdy a vysokou školu kytarových riffů, za zmíněnou přidanou hodnotu se potom dají označit melodie. Ne, že by je Tankard ve své bohaté tvorbě neměli, ale míra melodiky, kterou skupina přenechává posluchačům na Vo(l)ume 14, byla v její tvorbě dosud neslýchaná. Bublinky melodií šimrají v nose co chvíli a nakažlivě zvou k opakovanému poslechu.
Objektivní obrázek o albu ale chtějte po někom jiném, já vám jej podat nemohu. Ke skupině mám natolik osobní vztah, že byste mi můj nesouvislý blábol o nejlepší desce světa nemuseli věřit. V jednom ale nelžu. Nové album Tankard si dám pod stromeček letos a pak znovu každý rok, než natáhnu brka. Budu mít záruku, že vždy dostanu ten nejvytouženější dárek. Kdyby se mělo bodovat, dávám 100 z deseti možných. Za obal taktéž. Logo skupiny má pak u mne doživotní metalovou nobelovku.

pátek 10. prosince 2010

SUICIDAL ANGELS - DEAD AGAIN


Takové sršní rejdy, jakých nám na svém třetím dlouhohrajícím albu dopřávají Řekové Suicidal Angels se v dnešní době hned tak neslyší. Po intru Damnation vás hned první song Reborn In Violence uvědomí o tom, že epiletický záchvat je oproti poslechu této desky pouhou odpočinkovou atrakcí. Když totiž zaklepete na dveře s nápisem Suicidal Angels v domění, že vám tam komando lékařů odpomůže od sebevražených sklonů, dostanete kopanců co se do vás vejde, ještě než se dveře otevřou. A vejít dovnitř, to už vás chraň samotný svatý Kerry King. Tam čekají kaťuše thrashových jehel a kytarová sekanice, jako když vás ve fabrice na kosy zavalí celý vyrobený sortiment. Bicí, to je pak pleskot, jako když vás ve čtvero ocelových papučích honí rozzuřený nosorožec. Obraz dokresluje vitální a ostrá baskytara. Nepřeslechnete vliv Bay Area thrash metalové školy z 80. let, kterému neobyčejně padne současný zvukový kabátek. Nepočítaje intro, potom si připravte holou na dvanáctero švihanců přeštiplavým prutem. Máte - li pak poblíž domova hasičskou zbrojnici, neobávejte se nadělit si Suicidal Angels i pod vánoční dřevinu. Stromek a záclony sice shoří s prvními tóny alba Dead Again, ale myslím, že praskání malé domácí vatry bude u poslechu alba tou pravou kulisou. Je také možné, že místo hasičů se do vašeho bytu dostaví celé hejno rohatých a vaše Vánoce se tak změní v neplánovaný rej pekelných much, připravených ohlodat vaši mršinu. Přičemž mega bzukot zaobstará řecká skupina Suicidal Angels. Volám bravo (jako prase) !!!

středa 17. listopadu 2010

NELSON - Lightning Strikes Twice

Tak, a mám podtácek pod hrnek na kafe, pomyslel jsem si po prvním poslechu nového alba bratrů Nelsonů. Ti ve své kariéře pod jménem skupiny Nelson natočili nejméně tři velmi pozoruhodná alba. Možná jsem ale nebyl na té správné vlně nebo si nepustil album v správný čas. Přišlo mi slabé jak rumunská měna. Brzy jsem si ale uvědomil, že z prvního poslechu se nedá dělat úsudek a album převrátil v uších ještě několikrát. A dospěl jsem k názoru, že onanistické, přeslazené refrény jsou to, co Gunnar a Matthew Nelsonovi umějí udělat na jedničku. A že od nich vůbec nic jiného nechci. Album mi připomíná třináct let starou desku Nelson - The Silence Is Broken, které se můžu uposlouchat k smrti. Proto také nové album umístím někam poblíž, abych po něm mohl sáhnout kdykoli, kdy se mi zachce poslouchat lehoulinký a neobyčejně vlezlý pop - metálek. Po jednotlivých skladbách desku rozebírat nebudu, zbývá možná jen podotknout, že když chcete, můžete si pískat refrén kterékoliv z nich ještě než začne a trefíte se. Zábavné jsou také pěkné dvojhlasy bratří Nelsonů, jakož i neodfláknutá, krystalická kytarová sóla, pečlivě dodržená forma skladeb i solidní produkce. Co na tom, že každá skladba zní jako z nedělního odpoledního amerického filmu pro celou rodinu, kde děti darují svobodu vyléčenému delfínovi. Nic nevadí, že každý refrén je jako o lásce "ze střední". Kdysi jsem četl, že kýč neexistuje, protože když udělá radost jedinému člověku, pak dílo splnilo svůj účel. Proto volám bravo cukrárně Nelson, vivat dvanácti chutným dortíčkům! I kdybych na to měl být sám.

sobota 23. října 2010

Striker - Eyes In The Night

Nad první deskou kanadské skupiny Striker - Eyes In The Night zajásají staromilci, kteří mají rádi speed metal. Pětice horymírů z Edmontonu do toho buší hlava nehlava, jejich metal přitom nepostrádá poměrně vysokou interpretační kvalitu a vyspělý řád, odpovídající uniformitě daného žánru. Album se výborně poslouchá, přičemž nad rámec vystupují zejména překvapivá kytarová sóla. Kdybych měl takových alb plný šuplík, vůbec by mne nemrzelo, že zabírají místo. Nejen pro speed metalové nadšence může být tato deska z těch, které si pustí víc, než jednou. A to i přes to, že album zdaleka nesbírá ty nejnadšenější reakce v recenzích. Jelikož nevím o tom, že by klasický speed byl zrovna v kurzu, vůbec se tomu nedivím. Ode mne by ale toto pravověrné a stylově čisté album dostalo aspoň 7 bodů z deseti možných. Je dobré.

Cinderella - Live At The Mohegan Sun


Přemýšlel jsem, jaká alba mne tak v poslední době silněji oslovila. A nad Cinederellou - Live At The Mohegan Sun jsem nemohl zaváhat. Kasíno Mohegan Sun v Uncasville (Connecticut) občas hostí muzikanty zvučných jmen, Cinderella tam vystoupila 21. července 2005. Vážení, kdo znáte jedenáct let starý koncert Live At The Key Club, můžete si být jistí, že "mohegan" dosahuje přinejmenším srovnatelných kvalit a dokazuje, že Cinderella je jednou z nejlepších amerických skupin ve své kategorii. Samozřejmě, že skupina na koncertě hraje své největší hity, který na desku vybrala hned čtrnáct. Spolu s neuvěřitelnou live nahrávkou stylových souputníků Faster Pussycat - Front Row For The Donkey Show řadím poslední živák Cinderelly mezi neobvyklé zážitky. Koncert má tah, jako sumec na špagátě, o špičkovém provedení jednotlivých skladeb pak nemůže být pochyb. Excelentní.

pondělí 12. července 2010

TREAT - Coup de Grace

Tahle deska není úplně nová, mám ji v přehrávači už nějaký pátek, ale možná právě proto je nutné se o ní zmínit. Měl jsem dostatek času si sedmou desku švédské skupiny TREAT naposlouchat. Všem vám ji vřele doporučuji, protože v dnešní době narazíte na takové dílo spíše náhodou. Ne, že by podobné desky nebyly, naopak, jsou jich mraky, ale právě proto vám jich množství proklouzne mezi prsty.
TREAT se pyšní neobyčejným zvukem. Pokud máte solidní aparaturu, možná budete součásti reprobeden hledat při posledních tónech alba někde po zemi, protože album jednoduše nevydržíte nezesilovat. Zvuk alba je luxusně ošetřený. Z vaší sestavy se na vás vyhrnou křišťálově čisté kytary, plná a kulatá basa, citlivé bicí a bezvadně nazvučený zpěv.
Další věcí, která vás beze zbytku upoutá, jsou pěkné, vkusné a jednoduché melodie, které si zapamatujete hned na první poslech. Nebudete mít problém si je po nocích prozpěvovat, protože popěvky v refrénech jsou snadno zapamatovatelné , líbivé a přijatelně vlezlé. Při každém novém poslechu alba se ptám sám sebe, jak je možné, že mne upoutalo právě tohle dílo, když podobné melodie jsem slyšel na nespočtu jiných alb s melodickým metalem. Možná je to tím, že TREAT vám své melodie nenutí. Podávají vám je nenásilně a přitom s profesorskou samozřejmostí. Skladby mají stopáž, která vám nebrání při poslechu udržet pozornost od začátku do konce a desku si klidně pustíte i několikrát po sobě. Jak už jsem řekl, možná vás překvapí, že se nedostaví zpruzení, ale naopak spíše pocit uspokojení. Mám rád taková alba. Neprohloupí ten, kdo sáhne po albu TREAT - Coup De Grace.

pondělí 7. června 2010

HP informuje II

HP nepíše (z časových důvodů), ale když může tak poslouchá a věří, že psaní se dostaví . :o) V poslední době jsem poslouchal spoustu nových věcí, ale musím říct, že mne nic nedostalo tak, abych z toho byl úplně vedle. Velmi příjemně mne potěšil Ozzy s novým singlem a těším se na celé album. Jinak mám v plánu jet na Basinfirefest, abych poprvé a zřejmě jedinkrát ve svém životě spatřil na vlastní oči Venom. Všiml jsem si, že sem stále chodí lidé, tak Vám všem moc děkuji za zájem a i když už nejsem v Rockmaxu, mohu zodpovědně prohlásit, že muzika je stále pro mne vším. HP