neděle 6. prosince 2009
AMERICADE - American Metal
U skupin tohoto druhu si kladu otázku, jak silně se na začátku 80. let v USA různily pohledy na to, co to je Heavy Metal. Odpověď není jednoduchá, Heavy Metal byl nejméně do roku 1985 v USA nesmírně široký pojem. Debut skupiny AMERICADE měl na tuto otázku přinést uspokojivou odpověď. A nemusíme ani dlouze hádat, že právě toto album se pěkně "po americku" mělo stát tou nejlepší deskou v dějinách naší galaxie. V očích hudebníků k tomu zcela určitě došlo, ale skutečnost byla diametrálně odlišná. Ohrozit Van Halen nebo Quiet Riot bylo v roce 1982 z řádu těch nejdivočejších snů. Přesto se pokusím na vás apelovat, abyste toto album získali i za cenu ztráty svobody.Když se skupiny AMERICADE v dobovém interview ptali, jak by klasifikovala svou hudbu, zpěvák P. J. de Marigny odpověděl : " Americký Metal. Americký Metal je pro nás novou tváří hard rocku". A AMERICADE také svou první desku lakonicky nazvali American Metal. Album vzniklo v obsazení: P. J. de Marigny - zpěv(uf!), jeho bratr Gerard de Marigny - kytara, Walt Woodward III - bicí (později se mihnul např. u T.Sister) a vynikající baskytarista - bratr Dana Spitze z Anthrax - Dave Spitz (pak u Black Sabbath, Impellitteri, White Lion, Great White ad.). AMERICADE se podle svých slov snažili udělat vše, aby se odlišovali od skupin typu Van Halen. Nepodařilo se mi však vyzkoumat, čím se tedy liší. Všechno je jako podle šablony slavných kolegů. Všechno, vyjma hudby samotné. Zatímco Van Halen byli v USA v roce 1982 nedostižnou hyper-star, AMERICADE se svým debutem zažili propad na opačný konec tabulek. Ve srovnání se špičkou žánru jsou opravdu hráči nižší soutěže, ale já bych album ani omylem nezavrhoval. V oněch romantických metalových letech bych album AMERICADE - American Metal s napostým klidem zasunul mezi ostatní desky té doby. Kolem něj by byly např. Resstless And Wild, The Number Of the Beast, Battle Hymns, Iron Fist, Black metal, nebo Blackout. Uvádět k nim interprety mi přijde výsměchem, ty si každý z vás doplní i o půl noci při probuzení z narkózy. (ukázka zde)
Štítky:
Legendární alba,
Z TRUHLICE POKLADŮ
sobota 5. prosince 2009
No Remorse No Retreat - Warbringer

Anglická metalová slaninka, dobře vyuzená v kouři prastaré udírny jménem NWOBHM. K tomu na výsost dnešní! Pod příkrovem težkým jako tankový pluk se skrývá překvapivá mrštnost, neodbytná agresivita a přesvědčivost. Navíc je k mání typicky anglický smysl pro zachování kvalitní a ucelené písňové formy ve tvaru rokenrolu. Album v sobě nese svižné, ale ponuré melodie a jakousi temnou a tajemnou lyriku. Síla je více citelná v tlaku celého tělesa, než v jednotlivých pojmech. Ale i ty stojí za pozornost neboť rozbor by nám odhalil velmi tvrdé kytarové riffy, málem na bázi střednětempých spolků z oblasti death metalu, dále také bicí artilerii, srovnatelnou s neúnavně pochodujícím vojskem (občasné zakopnutí vem čert), drtivou basu hlubokou jako oceán a chlapský hlasový projev. Letošní (v pořadí druhé) album skupiny No Remorse No Retreat nás pak potěší ještě hrubiánským zvukem, ovšem pečlivě ošetřeným a propracovaným. Skupina sice nedá nahlédnout pod svou slupku, tvrdou jako para ořech, jména hudebníků nezvěřejňuje ani na svém webu, ale je - li i pro vás novinkou, pak můžete na konci zůstat stát s otevřenými ústy, nebo i hubou. Tak bacha, ať vám tam No Remorse No Retreat na rozloučenou ještě nehodí odjištěný granát. A celou dobu přemýšlím, jestli mám napsat, že mi No Remorse No Retreat připadají jako neobyčejně přitvrzení The Almighty, skupina Ricky Warwicka, která mne ohromovala někdy na začátku 90. let. Ale třeba vám to tak vůbec nepřijde. (ukázka)
Štítky:
CD které stojí za to
pátek 4. prosince 2009
DINOROCK - VENOM
V dalším díle pořadu DINOROCK v Radiu RockMax budou VENOM (6.12.2009, 19:00). Dalších slov netřeba. Nejlepší kapela všech dob. Kult všech kultů. Zakladatelé Black Metalu. Nejrohatější z rohatých. Nenapodobitelní, jedineční a ještě po letech stále šokující! S VENOM není peklo trestem, ale odměnou ! Tešte se, třeste se, poslouchejte !
Štítky:
Dinorock
čtvrtek 3. prosince 2009
PITBULL TERRORIST - C.I.A.
U debutu francouzské skupiny PITBULL TERRORIST se možná budete tvářit stejně bezradně, jako děcko, jež si vytáhne z nosu holuba a nemaje kapesník, neví, kam s ním. Každopádně se ale brzy dáte do skoku. A to možná i z okna. PITBULL TERRORIST jedou, jako když vás srazí rychlík. Už při 3. skladbě marně vzpomínáte, kde jste ještě před chvílí měli mozek a pokud směs hc-core-death metalu od smečky PITBULL TERRORIST zesílíte, pak vás vytlačí z bytu spolehlivěji, než banda exekutorů. Poslechnout si všech osmnáct (!) tracků na albu je ale stejně riskantní, jako v převleku divočáka pobíhat při honu v mlází ! Až nastane ticho, budete zasukovaní, jak souložící chobotnice. Bezva nářez. Skupina se trochu neoriginálně kryje maskami jako bolívijský drogový kartel a tak možná zažijete i něco málo překvapení, když masky sundá. Zpěvák, který vaše sluchové ustrojí bezbožně ryje neobyčejným rykem, totiž pod kuklou neskrývá nic jiného, nežli blond culík. V jeho spodním prádle bychom pak nahmatali dvě milé půlky a to jak vzadu, tak vepředu. V civilu je totiž ženou, na niž volají jménem Ursula. Jistě vás i napadne, že lépe je oženit se s medvědem, neboť ten vás aspoň sežere hned. Půlky pak doplňují ještě tři milí chlapíci, svědomitě plnící role bojového plemene. Kdo máte rádi nářez, nechejte si natrhnout kaťata právě touto pitbulí smečkou, ze zadku vám nadělá střapců, že by se jimi mohl pyšnit sám Vinnetou. Ten je ostatně taky Francouz, že jo. (ukázka zde)
Štítky:
CD které stojí za to
středa 2. prosince 2009
MILKING THE GOATMACHINE - BACK FROM THE GOATS

Pro to, abyste byli šokováni kozami, nemusíte listovat stránkami na žádném pochybném webu. Tyto kozy vás namísto hrudníků nevzhledných žen a jejich "silicone free" natural bochníků šokují svým ultra death metalem. MILKING THE GOATMACHINE to myslí s kozami natolik vážně, že je nechaji mekotat dokonce i v jedné ze skladeb svého debutu Back From The Goats. Skoro sedmatřicet minut dovádění s kůzlaty, kozami i starými capy se odehrává za neutuchajícího masomlejnu brutálního death metalu, ve kterém zpěvák, vtipně pojmenovaný Goatleeb, buď chroptí jako smyslů zbavený, nebo hrozivě kvíká jako nepříčetný čuník. Jeho bratr Goatfreed (:o) k tomu seká strašlivé riffy na obhrouble podladěnou kytaru. Celkově debut německé skupiny MILKING THE GOATMACHINE (Dojení Kozí Mašiny) zní trochu jako death metal schizoidních Marťanů, kteří mají doma předvést, co si zapamatovali z návštěvy brutal death metalového koncertu na planetě Zemi. Ale je to taková prdel, že z ní i bobky padají. A z vás vypadnou taky, až na vás tyhle kozy zamečí. Výborné! (ukázka zde)
Štítky:
CD které stojí za to
SUICIDAL ANGELS - SANCTIFY THE DARKNESS

Druhou dlouhohrající veselici Řeků SUICIDAL ANGELS - SANCTIFY THE DARKNESS už pěkně popsal BravePawn (zde), tak se nebudu opakovat. Jen zcela automaticky dávám toto album jako "album měsíce". A podotknu snad jen tolik, že tento řecký salátek je náramně jemně nasekanou thrashovou lahůdkou a zaslouží stát se hlavním pokrmem k snídani, obědu i večeři, svačinky nevyjímaje. Ke slyšení je kulantní, blesková práce pravačkou, vyvolávající nedostižné kytarové bzučení, veletoč náramného kostitřasu v bicích a střelhbitá basa. Výsledek - pohyb, jako když se tisíc blech pere o jeden psí chlup. Thrash jak kurva řemen! Ale fakt.
Štítky:
CD které stojí za to
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

