
Když jsem v předchozím zamyšlení hodnotil album japonské skupiny Anthem, nemohu se nezmínit o letošním albu velikánů japonské heavy metalové scény - Loudness. Skupina má za sebou bohatou historii a myslím, že by mi přátelé, se kterými jsme měli tu čest společně zažít na vlastní kůži tu pravou metalovou vlnu 80. let potvrdili, že to byla zřejmě první japonská skupina, o které jsme slyšeli ( o existenci zřejmě úplně první japonské heavy metalové skupiny Bow Wow jsem neměli ani potuchy). Vybavuji si ale rovněž, že u některých jedinců si Loudness v oné době bleskově získali silný respekt.
Po téměř třech desítkách let, poměrně bohaté diskografii a četných personálních obměnách letos (tuším v květnu) Loudness přišli s albem The Everlasting, které si posluchač může velmi snadno zamilovat. A vyloučená není ani láska na první poslech. Ta bývá sice klamná, ale pokud vydrží a ty na albu objevíš s každým poslechem něco nového, pak je to cenné vítězství. Ani ženská, když jde kolem, neudělá hned hop na šulínka! Co teprve Loudness!! Ty musíš něco poválet v ústech, něco projezdit sem a tam, než z nich vydojíš všechny kýžené metalové suroviny. Ale , jak už jsem naznačil, sto poslechů, sto zlaťáků - jedná se o japonskou verzi pohádky "oslíčku, otřes se". Loudness s každým zatřepáním pustí nové a nové "dukátky". Když letošní album Loudness bereš jen tak povrchně, vrací ti to a přiměřeně povrchně tě baví. Když ale pronikneš pod slupku, tam je teprve dužnina! Teče z ní láva přehorkých kytarových riffů, vyspělého rockového cítění na pozadí mozaiky důmyslně vymyšlené hudby. Nechybí důležitý aspekt tvrdosti, vkusně doložený netradičním muzicírováním v jakýchsi volnějších vsuvkách, plných středních temp, kterými je album protkáno a ve kterých vyniká lahodný zvuk kapely a jednotlivé nástroje jsou skvostně čitelné. Album The Everlasting na mne působí jako skříň, ketrou máš po celý život, při každém stěhování ji taháš s sebou a jakmile zemřeš, kdosi ji otevře - vyvalí se na něj celý tvůj život. Všechny zkušenosti. Loudness jich za těch 29 let hraní nasbírali mnoho plných skříní. Musel bych spočítat, kolik mají Loudness řadovek, snad dvacet?! Možná i víc. To je teď vedlejší. Když sáhneš po téhle, máš v ruce metalové dílo zralé jak nejlepší víno. Navíc vyspělý mazec. Není to jak v dívčím děcáku o Velikonocích - jenom kvikot a dupot. Tady je to mazec s velkým L jako Loudness!! (ukázka zde)







