Vzhledem k tomu, že tři alba KEEL - jmenovitě The Right To Rock, The Final Frontier a Keel, kterými nás skupina KEEL předzásobila na dlouho dopředu v rozmezí let 1985 - 87, velmi uznávám a rád si je pouštím, očekával jsem novinku macho - rockových maníků z Los Angeles mimořádně zvědavě. Skupina KEEL hrála vždy svůj ostrý, neupravený a tak trochu hrubiánský hard´n´heavy. Spolu se "sing with me" refrény zněl nebezpečně přesvědčivě a žádné album KEEL není ochuzeno o silně špekaté tutovky. Na aktuálním albu KEEL - The Streets Of Rock´n ´Roll je to pak jako na krámě - visí tu, jedna vedle druhé, samé šťavnaté flákoty! A co navíc, přestože vyrostly na pořádně letitém kusu zaprášeného rockového bejka, chutnají jako nejlepší telecí. Album je plné klasického rokenrolu v hard ´n´heavy zálivce, spolu se zkušenými souboji kytar matadorů Bryana Jaye a Marca Ferrariho a výborným zpěvěm pana principála Rona Keela. Soubor vkusně doplňuje hodinářská práce rytmiky - Geno Arce (bg) a Dwain Miller (dr). Dnes jsem v autobuse přemítal o tom, jak to s tvrdou muzikou vlastně je. Jestli nejde do kelu. KEEL mne svým letošním albem ubezpečili, že nejde. Do keelu, myslel jsem, že už si od toho na chvíli odpočinu a oni si klidně přijdou s takovouhle peckou. 12 kousků jak měsíčků kolem ohýnku. Každý měsíc si pustíte jednu a máte, sakra, celý rok náladu, jako byste našli valounek žlutého kovu. (ukázka)
čtvrtek 4. února 2010
KEEL - THE STREETS OF ROCK ´N´ ROLL
Vzhledem k tomu, že tři alba KEEL - jmenovitě The Right To Rock, The Final Frontier a Keel, kterými nás skupina KEEL předzásobila na dlouho dopředu v rozmezí let 1985 - 87, velmi uznávám a rád si je pouštím, očekával jsem novinku macho - rockových maníků z Los Angeles mimořádně zvědavě. Skupina KEEL hrála vždy svůj ostrý, neupravený a tak trochu hrubiánský hard´n´heavy. Spolu se "sing with me" refrény zněl nebezpečně přesvědčivě a žádné album KEEL není ochuzeno o silně špekaté tutovky. Na aktuálním albu KEEL - The Streets Of Rock´n ´Roll je to pak jako na krámě - visí tu, jedna vedle druhé, samé šťavnaté flákoty! A co navíc, přestože vyrostly na pořádně letitém kusu zaprášeného rockového bejka, chutnají jako nejlepší telecí. Album je plné klasického rokenrolu v hard ´n´heavy zálivce, spolu se zkušenými souboji kytar matadorů Bryana Jaye a Marca Ferrariho a výborným zpěvěm pana principála Rona Keela. Soubor vkusně doplňuje hodinářská práce rytmiky - Geno Arce (bg) a Dwain Miller (dr). Dnes jsem v autobuse přemítal o tom, jak to s tvrdou muzikou vlastně je. Jestli nejde do kelu. KEEL mne svým letošním albem ubezpečili, že nejde. Do keelu, myslel jsem, že už si od toho na chvíli odpočinu a oni si klidně přijdou s takovouhle peckou. 12 kousků jak měsíčků kolem ohýnku. Každý měsíc si pustíte jednu a máte, sakra, celý rok náladu, jako byste našli valounek žlutého kovu. (ukázka)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Navíc vyšlo k 25.výročí fenomenální album The Right To Rock! Z toho by měl jeden keelu..bp
OdpovědětVymazat