Jak uvidíš uši vlka, následuje určitě i ocas. Jakmile jsem uslyšel první tóny nového alba Anthrax - Worship Music, rozradostnil jsem se. Když jsem si pak vyposlechl album celé, zachválila mne euforie. "Konečně," říkal jsem si a na mysli jsem měl letošní, poněkud chudobnou nabídku opravdu dobrých metalových alb. Někde jsem četl, že zkušenost není to, co se vám stane. Zkušenost je to, jak naložíte s tím, co se vám už stalo. A Anthrax nakládají se svými zkušenostmi skvěle. Na albu Worship music uslyšíte thrashové honičky ve včelínech bzučivých kytar, stejně jako chytlavé refrény klasického heavy metalového střihu. U alba Worship Music se cítíte jako u stolu přeplněného dobrotami, kdy nevíte, co si vybrat první. Ruka bezradně bloudí nad stolem a sliny se sbíhají. A já říkám, že ať sáhnete kamkoliv, odměnou bude pamlsek z největších.Nebudu album rozebírat po jednotlivých skladbách a to proto, že se mi nechce. Všechny jsou skvělé. Pyšní se dokonalou stavbou, vynikajícími kytarovými riffy (člověk až žasne, že se ještě dají vymyslet kytarové figury, které působí novým a neotřelým dojmem), zpěv Joey Belladony je výtečný. Hodnotit u Anthrax hráčské dovednosti by mne ani nenapadlo, protože Anthrax se svou profesorskou technikou už léta vysmívají všemu slabému , sprostému, nedokonalému.
Nic jiného, než metal jako řemen, na nových Anthrax nehledejte. Za lahůdky alba považuji skladby The Constant a I´m Alive. Kladný dojem z celku završuje úžasně namalovaný obrázek na obalu alba (autor Alex Ross). Bezvadné album, jednoduše super!




Japonské skupiny mají zhusta tendenci posluchače omráčit. A čtveřice šikmookých mužíků z Tokya, sdružených pod názvem Defiled to jen potvrzuje. Tucet běsů, které nacpali do pětačtyřiceti minut zbrusu nového opusu In Crisis má efekt mozkového projímadla, po kterém vám hrozí únik cerebrálního obsahu libovolným z tělních otvorů. Nepopsatelně agresivní účinky má už zvuk nahrávky, při kterém posluchače atakují kytary upomínající na zvuk roje navztekaných bojových stíhaček, chřestivé bicí a pokovená baskytara. Zbytek dokoná obsah skladeb, který je plný krokolomných kytarových riffů, nepochopitelných a nazapamatovatelných rytmických zvratů a ďábelského zpěvořevu. Čtvrté album hudebních extremistů Defiled potěší zejména milovníky brutálního death metalu, kterým dá často vzpomenout floridských Morbid Angel. Ovšem ve zcela svojském hyper-technickém hávu Defiled se toto přirovnání jen míhá skulinami, kdy banda v setinách vteřiny nabírá dech k dalšímu ohromujícímu útoku na lidské smysly. Pestrobarevnou mozaiku těžkých zbraní, kterými Defiled chytře chřestí, je možné postupně rozkrývat až s opakovanými poslechy, protože na konci alba se, vysíleni k smrti, nezmůžete ani na prosbu o ránu z milosti. Super album. Nemám slov.
