Prosím, abych byl ihned uveden k lékaři - psychiatrovi, kterýžto mne vzápětí jistě uvrhne do polštáři vyložené komůrky, kde budu moct řádit jak prdící balonek, co zběsile létá po jizbě, když jej pustíme. Opravdu, nevím, nevím jak to se mnou dopadne, budu - li i dál poslouchat tato tři alba - prosím pěkně - tyto tři letošní skvosty!1. Koritni - Game Of Fools: Vidíte, už je to tady - hra bláznů - Game Of Fools! Za záhadným názvem Koritni (Lex Koritni - zpěv) se skrývá patero ptakopysků z Austrálie. Když jsem album pustil, nechtělo se mi ani věřit, jak umně Koritni zacházejí s vlivy, na který jejich hudba stojí - AC/DC a Guns´n´Roses mne napadají jako první. A co je úchvatné - tuto skvělou hard rockovou zábavu Koritni nabízejí v úplně nahém zvuku bez jakýchkoliv příkras. Kytary jsou nádherně řezavé i břinkavé, basa zařezává s bicími jedna radost. K tomu Lex Koritni zpívá vyšším (bez falzetu), mírně zastřeným hlasem, v jakoby extatickém vytržení. Úžasně zpěvné, odvázané, tryskající dílo s hitovými ambicemi v každé skladbě. Z této desky mám pocit, že svět ustrnul v letech, kdy se ohromující hard rock hrál na každém rohu (kromě těch našich). Bomba. (zkus zde)
2. Little Caesar - Redemption : Toto album je pro mne pěkným oříškem. Po vyslechnutí jsem tiše přešel k PC a pomalým pohybem jsem jej zde na blogu zveřejnil jako "album týdne". Ale obávám se, že to nebude album týdne, leč album bezesných nocí s prošoupanými podrážkami. Přátelé drazí, jak nejsem tanečník, tak i nyní, když mi album hraje, šoupu pod stolem nohama jak nepříčetný dědeček v DD. Jestli vás nedonutila tancovat manželka, spolehlivě to dokážou Little Caesar na své letošní novince Redemption (5.album). Chytlavé melodie, to je to oč tu běží nejvíce - mnohé refrény se snažíte zpívat, ještě než je zaslechnete poprvé. A pak stejně přijdou jiné - a ještě lepší, než jste čekali! V 80. letech Little Caesar patřili ke skupinám s nasprejovanými vlasy, dnes je to vyzrálý soubor (písní a jak je vidět, tak i tanců), který předestírá rock jako velkou zábavu, rock jako lehkou a nevážnou věc, sloužící jen a jen k tomu, aby tě nakopnula. Od takové muziky, jakou nám nabízejí Little Caesar bych se tedy nechal kopat i do partií citlivějších, než jsou šnekovy oči na stopkách. (ukázka zde)
3. Dynazty - Bring the Thunder. Tady mne dostal už obal. Desku bych rázem vzal a bez posluchání založil do skříňky - do přihrádky "skvosty"! Pod nádherným kabátkem se stříbřitými blesky na nás čeká reminiscence amerických kapel přelomu osmé a deváté dekády minulého století. Posloucháme Skid Row, Warrant nebo snad Helix či Ratt? Přičemž Dynazty jsou Švédi. Oficiálně žádám Pána Boha, jestli bych se příště mohl narodit ve Švédsku, protože tato země je matkou takového množství vynikajcích muzikantů, že bych se v tom třeba taky svezl. S albem Bring The Thunder držíte v ruce silnou desku, ze které se na vás hrne jedna parádní písnička za druhou. Uvolněné a přitom samozřejmé vyznění z ní dělá album, jež neskončí po jednom poslechu na dně vaší rockotéky. I když, ruku na srdce, předchozí dvě alba protočím zřejmě v přehrávači víckrát. Uvidíme. (ukázky najdeš zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat