čtvrtek 1. října 2009
DECREPIT BIRTH - MOZEK NA HADRY
Myslím, že jsem toho asi tak od 12 let věku už slyšel docela dost - ale takto hypergeniální palbu aby člověk opravdu pohledal. DECREPIT BIRTH - Diminishing Between Worlds (2008) vřele doporučuji každému, kdo by si chtěl prohlédnout své mozkové závity, protože už s prvními tóny se vám mozková hmota vydere z hlavy ven jedním z tělních otvorů. DECREPIT BIRTH nabízejí tu pravou brutální bublaninu ne s jednou, leč hned několika třešničkami na povrchu. Speciální kapitolou jsou geniální kytarové riffy i sóla Matta Sotelo. Celé album je jeho virtuozní hrou doslova prošpikováno. Další bestialitou jsou potom bicí - KC Howart bubnuje stejně rychle nohama jako rukama, ale co hlavně - jeho hra má hlavu a patu a je neobyčejně důmyslná. Do toho řve Bill Robinson jako král všech medvědů grizzly. Možná by se dalo říct, že DECREPIT BIRTH hrají technický brutal death, ale to by bylo velmi zjednodušené. Jde o něco víc - z alba je cítit speciální atmosféra. Ano, hudba je to nesmyslně rychlá, agresivní a prudká, ale obsahuje velmi sofistikované úniky mimoběžný rámec brutálního deathu (např. zajímavé tóniny, táhlá a melodická sóla na kytaru v jinak zběsilé smršti nebo prudké dynamické zvraty a mnohá barvitá rytmická překvapení). Jakmile si album obstaráte, uvědomte telefonicky ARO, případně pohřební službu, že budou mít příjem, myslím, že tato deska vás dostane. Mne to složilo a to, jak pravím, neposlouchám metal první den. Tady je nějaká ukázečka .
Štítky:
CD které stojí za to
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Dovoluji si k tomuto hyperopusu poznamenat,že hra páně Sotela připomíná prstové kostilamy dnes již,bohužel,zesnulého génia deathové kytary Chucka SCHULDINERA,a to velmi nápadně.To je však jen k dobru věci...kolosální záležitost !!! M.
OdpovědětVymazatPokud tomuhle říkáš kostilamy, tak si poslechni
OdpovědětVymazatHendrixe.