Mohl bych napsat jen dvě slova : Album roku. Nebo vás zasypat superlativy na toto album. Ale cítím, že by i to bylo málo. Při prvním spuštění nového díla skupiny Winger - Karma se mi doslova a do písmene chvěly ruce. Po vynikajícím, pro mne velmi osobním, tři roky starém albu "IV" jsem se totiž neubránil očekávání. Dají mi Winger opět tak zabrat, jako před třemi lety? Budu mít pocit hudební nirvány, nezřídka kdy také "knedlík v krku", bude se mi chtít křičet radostí a bude má mysl opět bloudit v neuchopitelném neprostoru bezbřehého snění? V odpověď mi přišlo něco, co bych se nebál přirovnat k rockovému Milosrdenství.
Ano, takovouto hudbu chci. Takovou neustále hledám a toužím po ní. Za přenádherným obalem se skývá opravdová karma. Kip Winger s Rebem Beachem jako autoři hudby a textů mají nezměrný cit pro úchvatnou melodii. Bez výhrady každou skladbu vygradují až k bodu, kdy máš pocit, že stojíš na skále a s prvními tóny refrénu je ti dopřáno roztáhnout ruce a letět na širokých křídlech. Snění. Naděje. Niternost. Skladby mají dokonalou stavbu. Mezi jednotlivými slokami a refrény najdeš důmyslné harmonické mosty, vše se sbíhá v pulzujícím řádu dynamických a často překvapivě propletených kaskád hudebních nápadů, bez tápání a bez náznaku vatovitých tamponů k ucpání děr. Takto si představuji moderní hudbu, současný rock.
Hudebníci sami jsou jen potvrzením kvalit skupiny. Geniální kytarista Reb Beach (mj. Whitesnake, Dokken), kterého už léta obdivuji, nabízí sóla, jež musí v každém milovníkovi rockové hudby vyvolat blažené pocity, protože s hrou Reba Beache přichází punc neopakovatelnosti, velkého mistrovství zkušeného hráče s technikou, která se nedá popsat žádnými slovy. Jeho kytara hovoří lidským hlasem. Tu plamenně burácí, ne nepodobná blížící se bouři, vzápětí zase lehounce letí na křídlech těch nejkrásnějších motýlů. O zpěvu, jako i o celkovém projevu Kipa Wingera se dá říct prakticky totéž. Kip umí naplno využít svého ojedinělého hlasu. Ve tvrdším projevu nabízí řežavé uhlíky, ve volnějších pasážích zase hluboké city (bez zbytečného patosu) a citlivé, duchaplné výpovědi svých textů. O rytmiku se stará profesor bicích nástrojů z Berkley College Of Music - Rod Morgenstein spolu s baskytarou zručně nahranou samotným kapelníkem Kipem Wingerem. Na albu najdeme ovšem i jméno kytaristy Johna Rotha, který hraje doprovodné party.
Je mi jedno, jak toto album ohodnotí ostatní a kolik kde dostane bodů. Taktéž je mi ukradené, jak se k němu vyjádří recenzenti a novináři. Já mám ke skupině Winger osobní vztah a když si pouštím její hudbu, navozuje mi to pocit jako o Vánocích. Cítím se slavnostně. Přijímám. Sním. A věřím. Z pomyslných deseti možných bodů dávám jedenáct. (ukázky zde)
zdraví Rainbowdemon-i ten nový Winger se mi hodně zamlouvá-teda alespon ta uvodní odpalovačka Deal With The Devil
OdpovědětVymazatWINGER jsou,žel bohu,jakýmisi otloukánky hard/heavy scény.V 80.letech se do nich zhusta trefovali členové METALLICY(sic!),což WINGER zjevně neprospělo,kritici si tradičně "vychutnali" každé jejich album,WINGER nenajdete ani v ENCYCLOPAEDIA METELLUM,kde je k dnešnímu dni 70 000 metalových akvizicí,podotýkám,i z takových destinací jako Laos,Komorské ostrovy,Etiopie atd.Divné,že? Prostě,název nového alba mluví za vše.Ano,je to jejich karma,nezvratný osud..Přitom poctivější kapelu,plnou famózních muzikantů abys pohledal.Nečetná řádka alb,ale poctivost,muzikantská čest a výsostné hudební výkony!Mám jejich skvělé koncertní dvd..no,Reb tam řádí jak barracuda ve vaně,navzdory tomu,že je na hadry,pan profesor za bicími předvede sólo z říše snů a Winger sám? PAN muzikant !!Tento koncert miluju...jen na okraj podotýkám,že se tam sešel kapánek řídký dav fanoušků a nějaký idiot postavil do první lajny sumýše,který je celou dobu v záběru a svým výrazem roztoužené hrošice-diblíka a vlnivými pohyby několika párů ňader kazí celý,jinak famózní koncert....M.
OdpovědětVymazatAhoj, doposlouchal jsem právě všechny ukázky, na které jsi odkazoval. I když ponejvíce žeru deathmetal, lokám plnými doušky co to dá hardrock let sedmdesátých a samozřejmě nepohrdnu ani čistou metalovou zálivkou. Rockeři a metalisti všeobecně - tak takhle nějak si představuju poctivý heavy metal, bez jakýchkoliv zbytečností, které nemají s metalem většinou ani za mák nic společného... Ta hudba má říz a... prostě to jede. Tohle si asi určitě nestáhnu, ale koupím. Díky Tobě Honzo( i bráchovi ) normálně zjišťuju, že mám ještě plno, ale plno děr ve znalostech ( to víš, po svatbě jsem víc než hodně polevil, pouze jsem se udržoval v kondici při svých starých dobrých nahrávkách, když nebylo doma nikoho, hihi...)
OdpovědětVymazatDíky za tento blog!
Tak to buď ale v klidu. Už se tady mihnul týpek, můj starý dobrý přítel Tony Holý, před jehož znalostmi blednou i rockové encyklopedie. Já kdykoliv s ním mluvím, si připadám jak pětiletý chlapec v rozhovoru se zkušeným kmetem, který ví jednoduše všechno. Až na něj někdy narazíš, vem jed na to, že ho NIČÍM, co se týká metalu nedostaneš. Tento týpek se mnou dvakrát uváděl Dinorock a já jsem tam byl samozřejmě za sněhuláka. :o))
OdpovědětVymazatZnám taky jednoho Antonína Holého, vášnivého kleptomana a sběratele všeho, co by se mohlo někdy k něčemu hodit... to asi nebude on... :)))))))))
OdpovědětVymazatTenhle Tonda není kleptoman, ale bere vše z drahých kovů (hlavně klasický hevík) třeba by se to mohlo jednou hodit. A také hodí. Není to jen tak, být chodící encyklopedie. :o)))
OdpovědětVymazat