Musel jsem si hodit kostkou, abych se vůbec rozhodl sem napsat své poznatky o novém albu Kiss. A to z důvodu, že ke skupině Kiss cítím bezmála synovskou lásku. Od mých zhruba 13 let se Kiss stali natrvalo součástí mé bytosti a ruku na srdce - není na světě hudebního útvaru, kterému bych ve svém životě věnoval tolik myšlenek, času a energie jako právě Kiss.
Inu - noví Kiss! Album začíná obalem a ten se mi líbí. Safra, to o obálce šlo ale rychle! Chtělo se mi rozepsat se, jak mi tvář Tommyho Thayera nesedí do masky Ace Frehleyho, ale pak jsem si to rozmyslel. Tommy prostě má masku Ace Frehleyho, ať se to Pášmovi líbí nebo ne a Pášma s tím nic nenadělá.
Tak a je nutné podívat se na hudbu. Nebudu si hrát na hrdinu ani střelbou do stárnoucích bývalých bohů (není proč), ani zarytě vykřikovat, že Kiss vám svým albem nakopou zadek. To sice ano, nakopou, ale vůbec to nebolí. "Praví a nefalšovaní" Kiss mi přijdou trochu jako figuríny ve voskovém muzeu. Ta podoba ! Ty známé riffy, hlasy, melodika! Ale z vosku! Kiss už měsíce před vydáním alba proklamovali svůj návrat k 70. letům jak skladatelsky, tak také zvukově. Obojí do jisté míry splnili. Své vlastní nekomplikované rockové umění ze sedmé dekády minulého století napodobují velmi věrně. Kéž by se jim to ale také dalo věřit! Mnohem více, než srdečné nadšení, (které ve věku Kiss už jednoduše nemůže vzhledem k jejich hudební formě přijít) je totiž z alba cítit chladný a přesně cílený kalkul. Kam však míří? To mi není jasné. Album mi dohrálo poprvé a já jsem si řekl: "Pro koho tahle deska je?" Pak jsem se ťukl do čela - "Pro tebe, ty blbče, vždyť jsi byl takový fanatik do Kiss !" No jo, ale proč mne teda nebaví víc?!
Písničky na albu Sonic Boom jsou přitom velmi dobré - trochu se podivuji jen rozhodnutí Kiss, udělat pilotním singlem skladbu Modern Day Delilah, která mi připadá z celého alba snad nejnudnější. Jsou tady mnohem, ale mnohem lepší kusy - Never Enough od Paula Stanleyho a Tommyho Thayera a nebo Simmonsova Yes I Know ( Nobody´s Perfect) - v těchto peckách na vás dýchne duch starých Kiss snad nejsilněji. Celkově se pak nové album Kiss poslouchá velmi dobře - ruku do ohně bych dal za to, že si najde nekonečné řady nadšených posluchačů. Já tam slyším i věci, které bych rád brzy zapomněl - až se ohladí hrany, určitě na ně ani nevzpomenu : nenápadité a chudobné sbory (kde jsou baby např. z alba Love Gun), dále snahu o napodobení stylu kytarových sól Ace Frehleyho (nelze uskutečnit) a příliš dokonale rockovou hru na bicí špičkového bubeníka Erica Singera (P. Criss byl svým způsobem "nerockový" a dodával Kiss punc neopakovatelnosti).
Ještě jednou zopakuji své přesvědčení, že Kiss tímto albem nadchnou velké množství lidí. Jak rád bych se k nim připojil! Zatím se mi to daří tak napůl. Pohnojil jsem si to sám, nejsem schopen o Kiss uvažovat a poslouchat je bez předsudků. Je to, jako potkat vlastní ženu po 40- letém manželství hned první den po rozvodu. Znáte ji dokonale, ale už není vaše.
Není nic trapnějšího,než "nestárnoucí",roztoužená stařena,klopýtající na hubených nohách v laciném kabaretu či varieté,obnažujíc ovislá stehna a rachitickou hruď, kterak v líčeném milostném roztoužení zve s potměšilým výrazem ve vyžilé tváři kostnatým prstem jinochy k milostnému aktu....brrrr.Takový pocit jsem měl v současné době z KISS dneška.Obživlé mrtvoly,starý klaun,který předvádí,co již dávno zapomněl..Ale dny KISS nekončí a nebýt show,která jsou už dávno za hranicí trapnosti,KISS by mě novým albem úplně jistě dostali.S KISS dneška to máte tak,buď vykopete ty nejkrásnější vzpomínky a současnost uvidíte za mlhou,kterou vytvoří,nebo vykopete válečnou sekyru a na milé KISS zvolna zapomenete.Ta první možnost je ovšem ta správná,kterou volím já.A k tomu mi dopomůže jejich výtečné album Sonic Boom,které se může směle řadit mezi nelepší alba Kiss sedmé dekády,neřku-li nejlepší vůbec,kalkul nekalkul.Ona totiž všechna alba KISS jsou svým způsobem více či méně vykalkulována,stejně jako show,která celý cirkus dokresluje.Suma sumárum...kdo je ještě nemáte,chutě spěchejte do nejbližšího krámu pro nové KISS,vše,co od alba PRAVÝCH KISS čekáte,se vám dostane měrou vrchovatou...Michal Pášma
OdpovědětVymazatNo ty abys do toho neremcal :o)) Běž si pod stůl číst Lovce mamutů a dej si rohlík a salám, to ti tak musí stačit ! Kdepak Kiss ! Ti by Tě mohli děsit! A teď vážně - brácho, vole, ty jsi poslední, komu bych věřil, že se Ti noví Kiss líbí!!!!:o))))))
OdpovědětVymazatTak to byly zatím dva nejlepší komentáře, které jsem tu zachytil. Bohužel už dnes nestihnu všechno pročíst ( musím už letět )... Zítra do vynahradím, hihi. AVIAtik
OdpovědětVymazatpigi:Se těch KISS nemůžu pořád naposlouchat.Už sem je dal asi 5 -6.Opravdovej návrat do sedumdesátejch let.Odpoledne jsem s obřadností vytáhnul ze svý sbírky eLPíčko "Destroyer",opatrně položil na gramec,přetřel antistatickou utěrkou a spustil přenosku.Takovýmu poslechu se nic nevyrovná.KISS jsou prostě KISS.
OdpovědětVymazatnechci být zlý ale nový Kiss je to poslední co mě zrovna ted zajíma -to ja radši sjíždím starý Accept model 1985-Screaming For A Love Bite!!!!!!!!!!!
OdpovědětVymazatdovedete si představit až tady nebudou veteráni heavy metalu.Je mi 37 let a doufám že zde budou asponˇ ještě 30 let když ne naživo tak asponˇ na CD
OdpovědětVymazat