Před plánovaným poslechem tohoto alba je nutné již týden dopředu požít neupřesněné množství barbiturátů. Dva dny před tím je třeba se opít do opičí podoby a v onen slavný den si nechat aplikovat směs morfia a kofeinu a intrakardiální adrenalinovou injekci. Jediné album americké skupiny MAX LYNX z roku 1983 je nesehnatelným kultem a nepopsatelnou raritou a díky svému obsahu i nadále v této kategorii nahrávek zůstane. Kvinteto z kalifornského Haywardu na svém (naštěstí) jediném albu nabízí veliké utrpení. Větší tragédií už snad může být jen dětský pěvecký sbor Funebráček, an složen z hluchoněmých nebožáků, vlekouce se žebrotou, pěje žalostné koledy. MAX LYNX sice neumí hrát, ale zato nemají ani žádné hudební nápady. Aby bylo dílo dokonalé, pyšní se ještě zvukem tak ohavným, jako je prdění kněze při zpovědi. Ale teď již vážně, za kolosálně nápaditým obalem, na němž mužské ruce v ohromné metalové zbroji odklepávají filmovou klapkou albovou premiéru skupiny, se skrývá zářný příklad pokusu zhmotnit sen o heavy metalovém albu. Ovšem lidmi, jež o hudbě nemají potuchy. Nouze o nápady vychází na povrch už po uplynutí čtvrtého taktu první skladby. Bicí pak vzdávají pokus udržet rytmus ještě o dva takty dřív. Intonace při zpěvu není problém, intonuje se celou dobu trvání alba v nejrůznějších tóninách, jakož i mimo ně. Kytary jsou pak ubohé jako mrňavě berličky. Samý pád. Celkově strašné.Ale děcka. Já toto album vůbec nechci hanět! Sám bych lepší nikdy nenahrál. Já vlastně asi chci, aby to bylo takto! Vnitřně po tom toužím, protože dokonalé věci mi lezou na nervy a nikdy je neposlouchám víckrát, než jednou. Viděno tehdejší (1983) optikou, před oněmi pětadvaceti lety bych u tohoto alba zcela určitě nadšeně vykřikoval a skupina by ihned patřila mezi mé bohy!!! Takže není o čem mluvit. Vždyť já jsem vlastně nadšený! Vivat (prd) MAX (krk) LYNX (škyt) !!!!! (ukázka zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat