ADX, LEATHER NUNN, DESTRUCTOR.....JEŠTĚ NĚCO RARITEK.

Kdo si myslí, že francouzské metalové skupiny stály bokem hlavní scény a nezasluhují proto pozornost, ten je vedle, jak ta jedlička tam mezi modříny, co zelená byla celičká. ADX natočili v 80. letech několik silných heavy metalových děl, která se do jisté míry mohou klidně měřit s extraligovými týmy heavy metalu. To říkám s čistým svědomím. Kdo se o tom chce přesvědčit, ať si obstará přinejmenším druhé album ADX - Le Terreur 1986. ADX vás zahrnou neotřelými a velmi originálními hudebními nápady, ohromí vás vynikající technická vyspělost hráčů a vaše uši, přespříliš přivyklé angličtině, se ještě rády nakloní k nemetalovému a poněkud úsměvnému rodnému jazyku hudebníků. Hudební náplň totiž vše bohatě vynahradí. Album skrývá také několikero zajímavých témat blízkých moderní vážné hudbě. Album zajímavé jako ptákopysk pod peřinou. Baví dlouho.
Další páni na holení jsou LEATHER NUNN. Tam už angličtina nechybí, neb skupina pocházela z Jacksonville na Floridě. Její diskografie obsahuje celé jedno album - Take The Night z roku 1986. I slavná metalová encyklopedie Encyclopedia Metallum: The Metal Archives uvádí u tohoto alba poznámku - ultra raritní! Naštěstí řecká společnost Metal Reunion album vydala na CD i se 4 bonus tracky a tak, jste - li obdařeni štěstěnou, v nějakém zapomenutém obchůdku možná desku vyhrabete. Tuto špičkovou záležitost doporučuji neochutnávat v obchodě a to ani prvních pět taktů, protože domů poběžíte! To jen, kdyby vás to trefilo třeba v Německu.....
A na konec ještě jednou skupina ze spokojených států. DESTRUCTOR. Ti už měli hodně co dělat s vlivy thrash metalu, ale na jejich jedničce Maximum Destruction (1985) převládal ještě velmi pohanský, pouliční heavy metal se spoustou silných slov a škaredých nadávek. Ale také s velmi umným vládnutím hudebním nástrojům a úpřimnou výpovědí, proč všechno co nejdříve zničit . Abychom věděli, s kým máme tu čest, album začíná destrukcí telefonní budky. Což je v dnešní době asi stejný teror, jako pěšky honit zajíce. Nic naplat, poté pokračuje skvělé heavy metalové řádění v duchu hesla - "Máme sílu - máme budoucnost", které je možné libovolně otáčet, jak se vám zamane. U prvního alba DESTRUCTOR jde o zhmotněnou agresivitu, nacpanou do deseti tracků v půl hodině a šesti minutách. Parádní zážitek pro milovníky demostrace síly. No, tak to byly zase tři věci, které vám, doufám, nedají spát. Pokračování příště.