K Bon Jovi jsem měl po většinou kladný vztah. Ba dokonce, alba jako Slippery When Wet a New Jersey jsem tu a tam poslouchal a nikdy jsem je nevypnul před koncem. Před sedmi lety jsem si ještě oblíbil pěkné a vyrovnané album Bounce, které dlelo v mém přehrávači značnou dobu a některé písničky si pobrukuji do teď. Proto jsem v očekávání nového alba Bon Jovi cítil i určité procento napětí. Inu, není mi z něj do zpěvu. Do skoku už vůbec ne. Bon Jovi před vydáním alba proklamovali návrat k rockovějšímu vyznění, k riffům a kytaře a také k refrénům, kteréžto spolu se skupinou kdysi zpívaly k prasknutí plné stadiony. Tak jsem celou dobu čekal, kdy už tedy ony kýžené riffy a refrény uslyším. Nedočkal jsem se. Navíc mne hned na začátku otrávilo, že celkem pěkný refrén první skladby We Weren´t Born To Follow už jsem někdy u Bon Jovi slyšel, jen tento zní, jako doprovodná harmonie toho původního.Je mi líto, já jsem na novém albu Bon Jovi - The Circle nenalezl nic, co by potěšilo srdce rockera. Nadšeni budou příznivci podivného, rozostřeného zvuku kytary, milovníci bezduchých melodií a obdivovatelé nevýrazných refrénů. Zhruba u 6. skladby Thorn In my Side mne dokonce napadlo, že větší trapas, než trapas dělat, je trapas beze studu sledovat. Proto odvracím svých zraků a do uší vrážím milosrdné špunty.
Žádné komentáře:
Okomentovat