Možná to znáte, někdy si oblíbíte alba, která kdybyste ukázali kamarádům, tak by nastalo ticho a rozpačité rozhlížení. Pokud jde o album NELSON - The Silence Is Broken, pak se rozpačitě rozhlížím také, ale na druhou stranu album tak miluji, že si ho beru večer prohlížet do postele. Hodní psíci Nelson - Gunnar a Matthew Nelsonovi vydali ve své době famózní debut After The Rain (90), pak poloakustické a víc písničkářské, než rockové album Because They Can (95), dále pěkné dílko Imaginator (96) a o rok později desku, o které právě píšu - The Silence Is Broken. Blond panenky Nelsonovic na něm dokazují, že jsou hudebně na značně vysoké úrovni. Baví vás ohromující škálou rockových triků američtějších než dolar, bez výhrady v každé písničce najdete senzační refrén a strhující hudební výkony. První dvě skladby (Ghostdance a Say It Isn´t So) jsou tutové hity, které vás navnadí tak, že pak přečkáte i neuvěřitelně falešný duet a kytaru ve třetí skladbě Why Oh Why. Následuje ještě několik chytrých, rokenrolem načichlých, špičkově melodických pecek, ale i věci, které vám doslova a do písmene vyrazí dech - jako například silně přijazzlá titulní The Silence Is Broken. V obchodě album tohoto typu přehrknete mezi prsty s tisíci jinými, ale pokud někde zahlédnete tahle rudá ústa, překrytá tišícím ukazováčkem, křečovitě album stiskněte a již je nedejte z ruky. Nebudete litovat.
Alba NELSON poslouchám 1x ročně a to výhradně tak, že v obou rukou držím pojistky, SLAYER, DEATH, MORBID ANGEL a tak...kdyby něco.. bp
OdpovědětVymazat