MOSS - Tombs Of The Blind Drugged

Na začátku se ozve bolestné zavazbení kytary, zvuk sklouzne do podpekelných hlubin a kytara vydá první nekonečný akord. Než se dočkáte druhého úderu do strun, máte vousy až po ukulele. Třetí akord i s prvním úderem do bubnů se pak dostaví až někdy za měsíce, ne - li za několik let. Před poslechem EP Tombs Of The Blind Drugged od Britů MOSS, prozkoumejte na sociálce stav svého důchodového zabezpečení, protože přibližně v první třetině první skladby tohoto alba, která trvá jedno desetiletí, vám dojde, že jste si pustili něco jako přímý přenos růstu stoletého dubu a že to bude trochu na dýl. Moss - to je pobyt u tuze zeleného rybníčku se shnilou vodou, kde hladinu jednou za den rozčeří pouhé dvě bubliny ze dna, kde rozkladu podléhá utopenec. Jinak jen bzukot much a dusno. Hladina se ani nehne a tiše si smrdí. Rytmický minimalismus ale zdaleka není jediným prvkem, který z tohoto alba dělá pomalejšího příbuzného pohybu kontinentů. Melodicky se totiž nalézáme na dně Mariánského příkopu, kudy zkormoucený, distorzní zvuk bolestných kytar proplouvá po celou dobu alba v pouhých čtyřech nebo pěti akordech. V hrobě je proti tomu rušno jako na hokeji. Po dobu celého alba žmouláte kravatu, hledíte do dáli a modlíte se, aby už konečně přišel nějaký jiný akord. Marně. Jestli kdy mnou při poslechu hudby cloumala marnost, nebylo to nic proti stavu při poslechu skupiny MOSS. Ve filmové podobě by to vypadalo asi jako rozostřený, černobílý , zpomalený a navíc ruský film o štěpení buněk sibiřských mamutů, kteří jsou miliony let mrtví. A to jsem ještě nemluvil o zpěvu. Napřed vás napadne, že to nemůže být nic jiného, než zvukový záznam ze středověké mučírny, kde nějakému nebožákovi zrovna obouvají obuv made in Spain. Když je po další půlhodině řev mučence nezměněn, dojde vám, že to tak má být.
Trvalo to, než se mi otevřela stavidla, abych dokázal pochopit a přijmout tento minimalistický skvost (který obsahuje i skladbu o dvou akordech). Ale nyní už je mi jasné, že mám co do činění s nepřekonatelnými mistry jedné z nejextrémnějších forem metalu. Pro mne genialita. A vůbec mi nevadí, když v tom zůstanu sám. :o).