Když vás bolí zub, nač chodit ke kováři, když si můžete poslechnout albovou šestku wisconsinských řezníků JUNGLE ROT a bolavý kořínek vyskočí z huby sám! Ne-li, pak vám čtveřice nesmlouvavých pořezů přitlačí hlavu na špalek a vytrhne vám zub i s řitním nervem a to za pomoci čtrnácti trackového pantoku jménem What Horrors Await. Kdo milujete přetlakový death metal ve středních tempech, po vzoru Velkých Učitelů Obituary, pak na tohle album vytřepejte poslední groš, byť by měl vypadnout z manželky (tu na rozdíl od Jungle Rot poslouchat nemusíte). Na letošním albu JUNGLE ROT - What Horrors Wait je k nalezení 14 produktů z fabriky na hypertěžké riffy, namačkaných do drtivé zvukové formy a nepřetlačitelné energie. Dave Matrise pak svým zpěvořevem žene na útěk celé tankové prapory a medvěd, yetti, mamut a podobná havěť se raduje, že má nového krále. Ohromující hlasivky. Album si to šine nezastavitelým tempem 41 minut a nechává za sebou učesané lesy a na sto sáhů hlubokou brázdu v zemi. Vybočení k nesmyslům, jako je příliš dlouhé sólo na kytaru se nekoná (v některých skladbách chybí úplně). A k čemu by byly finty na bicí nebo basu, když to stačí hrnout jako radlicí buldozeru. Dohromady to dělá megatunový kolos, který se dá zastavit jediným způsobem - počkat, až mu dojde nafta. A to se sakra načekáte! (ukázka)
pondělí 14. prosince 2009
JUNGLE ROT - What Horrors Await
Když vás bolí zub, nač chodit ke kováři, když si můžete poslechnout albovou šestku wisconsinských řezníků JUNGLE ROT a bolavý kořínek vyskočí z huby sám! Ne-li, pak vám čtveřice nesmlouvavých pořezů přitlačí hlavu na špalek a vytrhne vám zub i s řitním nervem a to za pomoci čtrnácti trackového pantoku jménem What Horrors Await. Kdo milujete přetlakový death metal ve středních tempech, po vzoru Velkých Učitelů Obituary, pak na tohle album vytřepejte poslední groš, byť by měl vypadnout z manželky (tu na rozdíl od Jungle Rot poslouchat nemusíte). Na letošním albu JUNGLE ROT - What Horrors Wait je k nalezení 14 produktů z fabriky na hypertěžké riffy, namačkaných do drtivé zvukové formy a nepřetlačitelné energie. Dave Matrise pak svým zpěvořevem žene na útěk celé tankové prapory a medvěd, yetti, mamut a podobná havěť se raduje, že má nového krále. Ohromující hlasivky. Album si to šine nezastavitelým tempem 41 minut a nechává za sebou učesané lesy a na sto sáhů hlubokou brázdu v zemi. Vybočení k nesmyslům, jako je příliš dlouhé sólo na kytaru se nekoná (v některých skladbách chybí úplně). A k čemu by byly finty na bicí nebo basu, když to stačí hrnout jako radlicí buldozeru. Dohromady to dělá megatunový kolos, který se dá zastavit jediným způsobem - počkat, až mu dojde nafta. A to se sakra načekáte! (ukázka)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Tak tohle byla nádhera, i bez sóla. Taková střednětempá třepačka pro ty, kterým je už přes čtyřicet a rychlé pohyby krční páteře by jim mohli způsobit nějaké pohybové nepříjemnůstky nebo snad rozvlnit již beztak prořídlou přehazovačku... hihihi
OdpovědětVymazat