Za mírně neoriginálním názvem (Ride The Sky) a klišovitým (pěkným) obalem se skrývá mírně neoriginální a klišovitá (pěkná) hudba. Nabízí sice vše, co už jsme u At Vance slyšeli (zejména na skvělém albu Dragonchaser), mně osobně to však ani trochu nevadí. Po ortodoxii zhusta toužím a nemohu pak skončit jinde, než u skupin typu At Vance! Ty drží při životě jediný původní člen - pan domácí Olaf Lenk, který zde vládne kytarou všemocnou. Ke spolupráci přizval zpěváka Ricka Altzi - pěvce vskutku kosmopolitního (pokud vím, tak má co do činění s výbornými finskými Thunderstone, španělskou bandou Sandalinas a také Švédy Frequency), který albu dodává ohromně zajímavou a vznosnou atmosféru, neboť Altzi je zpěvákem typu J.Lande. Jak už jsem podotkl, nosným pilířem alba pak je kytara Olafa Lenka, která nás zhusta počastuje pěknými chromatikami a velesóly neoklaického metalu, plnými barokních postupů. Albová osmička At Vance se poslouchá doslova sama. Přináší deset klasických skladeb At Vance a jednu variaci na Vivaldiho téma ( Vivaldi, Summer 2nd Set). Vážnějších připomínek bych se (vzhledem k již zmíněné ortodoxii :o)) zdržel. Jen snad - malinko víc bych čekal od rytmiky, která místy jen bohapustě šlape beze špetky invence. Kdesi se mi až zazdálo, jako by se bubeník ovládal spíše počítačovou myší a zapochyboval jsem o jeho lidském původu. Občasná rytmická mašinerie ale neubližuje albu nikterak výrazně. Zato příliš inovativní skladateský přínos v některých neoklasických pasážích je spíše kontraproduktivní. Pohybujeme - li se na platformě barokní hudby, která měla své harmonické zákonitosti, pak, pokud se z nich (byť v jediném akordu) uhne, musí to mít smysl. Ale z celého alba se jedná jen asi o tři drobnosti, které v celkovém významu nehrají podstatnou roli. Naopak. At Vance za letošní album tleskám, ne teda do krve, ale poměrně hlasitě. Líbí se mi a baví mne. Dal bych tak osmičku z desítky. (ukázka)
pondělí 28. prosince 2009
AT VANCE - RIDE THE SKY
Za mírně neoriginálním názvem (Ride The Sky) a klišovitým (pěkným) obalem se skrývá mírně neoriginální a klišovitá (pěkná) hudba. Nabízí sice vše, co už jsme u At Vance slyšeli (zejména na skvělém albu Dragonchaser), mně osobně to však ani trochu nevadí. Po ortodoxii zhusta toužím a nemohu pak skončit jinde, než u skupin typu At Vance! Ty drží při životě jediný původní člen - pan domácí Olaf Lenk, který zde vládne kytarou všemocnou. Ke spolupráci přizval zpěváka Ricka Altzi - pěvce vskutku kosmopolitního (pokud vím, tak má co do činění s výbornými finskými Thunderstone, španělskou bandou Sandalinas a také Švédy Frequency), který albu dodává ohromně zajímavou a vznosnou atmosféru, neboť Altzi je zpěvákem typu J.Lande. Jak už jsem podotkl, nosným pilířem alba pak je kytara Olafa Lenka, která nás zhusta počastuje pěknými chromatikami a velesóly neoklaického metalu, plnými barokních postupů. Albová osmička At Vance se poslouchá doslova sama. Přináší deset klasických skladeb At Vance a jednu variaci na Vivaldiho téma ( Vivaldi, Summer 2nd Set). Vážnějších připomínek bych se (vzhledem k již zmíněné ortodoxii :o)) zdržel. Jen snad - malinko víc bych čekal od rytmiky, která místy jen bohapustě šlape beze špetky invence. Kdesi se mi až zazdálo, jako by se bubeník ovládal spíše počítačovou myší a zapochyboval jsem o jeho lidském původu. Občasná rytmická mašinerie ale neubližuje albu nikterak výrazně. Zato příliš inovativní skladateský přínos v některých neoklasických pasážích je spíše kontraproduktivní. Pohybujeme - li se na platformě barokní hudby, která měla své harmonické zákonitosti, pak, pokud se z nich (byť v jediném akordu) uhne, musí to mít smysl. Ale z celého alba se jedná jen asi o tři drobnosti, které v celkovém významu nehrají podstatnou roli. Naopak. At Vance za letošní album tleskám, ne teda do krve, ale poměrně hlasitě. Líbí se mi a baví mne. Dal bych tak osmičku z desítky. (ukázka)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kdybych si měl vybrat mezi Cannibal Corpse a At Vance, skončili by hoši beznadějně v poli poražených. Ale kdyby snad nebylo nic jiného, tak budiž. Přijde mi to všechno jako jedna skladba, stejně jak v ukázce... A není to ani tím, že tenhle druh metalu nemám v oblibě. Nevím, nemusím.
OdpovědětVymazat