Na blogu nejsou nabízeny žádné soubory ke stažení / No downloads on the blog. HP

pátek 11. prosince 2009

ANARKHON - Obesidade Mórbida

Pane jo! Mrkni na obal a víš, s kým máš tu čest. Kolem tohoto CD je nutné pohybovat se velmi obezřetně. Ve tvé skříňce s ostatními nosiči si okamžitě vystrká a vyštěká své místo a čeká jen na to, až si pro něj přijdeš. Prosím opatrnost - motocyklové rukavice do půli přeloktí, dva půlmetrové ocelové pohrabáče v rukou, masku na obličeji - takto vyzbrojen můžeš toto veledílo opatrně vyndat. Zvaž ale, že stačí jeden mylný pohyb a padáš mrtev k zemi! Přejedovatý křovinný tajpan je proti tomuto dílku nevinnou žížalkou. Lépe je před použitím disku požádat zfetovaného brazilského indiána, ať tě preventivně trochu pomačetuje. Pohřební úkony, dodatečně i červy, rozkladné bobtnání a další smutné divadlo už dodají hoši ze skupiny ANARKHON sami. A to jsme ještě neslyšeli ani notu! Běda ti, přeběda, když překonáš obavy a tento mor si pustíš do bytu! Bude pláč a skřípění zubů! Rázem jsi v rukou nepříčetného kolohnáta, který tebou hází po pokoji, padni kam padni. Po intru, které nenechá nikoho na pochybách, že nastane něco hodně, hodně zlého spustí brazilská smečka takové víry, že se ti podlomí nohy. Kdesi, v zasunuté paměti zbytku tvého mozku, možná zabliká malinká kontrolka, abys vzpomněl při večerní modlitbě Cannibal Corpse, ale je to jen stín......Anarkhon jsou přece jen malinko jinde.....To značí v tom nejčernějším z černých vředů na těle ohnívající zdechliny. Vítej v království Krále Mrchožrouta! Hyper brutální death. Fantastické rytmy. Frázování, jaké v angličtině nikdy neuslyšíš (Anarkhon zpívají brazilskou portugalštinou). Bestiální sóla, která pobere jenom úplně chorá hlava, kopáky, jako když pálíš z kulometu, zabaleného do peřin. Výsledkem je tlačenice, jako kdyby milion blech v krabičce od sirek dostalo rozkaz zaskákat si. Jedno pořekadlo praví - "V nouzi poznáš přítele". Bůh chraň, aby tím přítelem byli ANARKHON. To by bylo totéž, co léčit choleru morem. (ukázka)

1 komentář:

  1. Mmmmmm.... I když jsem byl v kostele naposledy snad u svatého přijímání před asi 30 lety, tato hudba mi zněla jako odsud a s radostí bych si tam na ni zašel... a nechal se provrtat červem jako bezmocné jablko.

    OdpovědětVymazat