Anthrax - Worship Music

Jak uvidíš uši vlka, následuje určitě i ocas. Jakmile jsem uslyšel první tóny nového alba Anthrax - Worship Music, rozradostnil jsem se. Když jsem si pak vyposlechl album celé, zachválila mne euforie. "Konečně," říkal jsem si a na mysli jsem měl letošní, poněkud chudobnou nabídku opravdu dobrých metalových alb. Někde jsem četl, že zkušenost není to, co se vám stane. Zkušenost je to, jak naložíte s tím, co se vám už stalo. A Anthrax nakládají se svými zkušenostmi skvěle. Na albu Worship music uslyšíte thrashové honičky ve včelínech bzučivých kytar, stejně jako chytlavé refrény klasického heavy metalového střihu. U alba Worship Music se cítíte jako u stolu přeplněného dobrotami, kdy nevíte, co si vybrat první. Ruka bezradně bloudí nad stolem a sliny se sbíhají. A já říkám, že ať sáhnete kamkoliv, odměnou bude pamlsek z největších.
Nebudu album rozebírat po jednotlivých skladbách a to proto, že se mi nechce. Všechny jsou skvělé. Pyšní se dokonalou stavbou, vynikajícími kytarovými riffy (člověk až žasne, že se ještě dají vymyslet kytarové figury, které působí novým a neotřelým dojmem), zpěv Joey Belladony je výtečný. Hodnotit u Anthrax hráčské dovednosti by mne ani nenapadlo, protože Anthrax se svou profesorskou technikou už léta vysmívají všemu slabému , sprostému, nedokonalému.
Nic jiného, než metal jako řemen, na nových Anthrax nehledejte. Za lahůdky alba považuji skladby The Constant a I´m Alive. Kladný dojem z celku završuje úžasně namalovaný obrázek na obalu alba (autor Alex Ross). Bezvadné album, jednoduše super!