TANKARD - Vol(l)ume 14

V pátek 17. prosince práskli frankfurtští pivovarníci Tankard na stůl svůj už čtrnáctý, na kopec natočený tuplák piva. Pěna jako čerstvá lavina a nápoj těžký, přetěžký až to zadunělo.
Kdo se na nové album protřelých metalových mazáků těšil, dostane řinčivého a precizně zahraného německého thrashe co hrdlo ráčí. Chuť svého řezavého nápoje umějí Tankard i po více než pětadvaceti letech za pípou ještě vylepšit, pohrát si s ní a vyšperkovat ji čímsi navíc. Kdo totiž čeká, že po všech těch letech uslyší od Tankard něco nového, ten se (možná trochu překvapivě) dočká. Zbrusu nová nahrávka Tankard přináší, jako obvykle , prudké thrash metalové jízdy a vysokou školu kytarových riffů, za zmíněnou přidanou hodnotu se potom dají označit melodie. Ne, že by je Tankard ve své bohaté tvorbě neměli, ale míra melodiky, kterou skupina přenechává posluchačům na Vo(l)ume 14, byla v její tvorbě dosud neslýchaná. Bublinky melodií šimrají v nose co chvíli a nakažlivě zvou k opakovanému poslechu.
Objektivní obrázek o albu ale chtějte po někom jiném, já vám jej podat nemohu. Ke skupině mám natolik osobní vztah, že byste mi můj nesouvislý blábol o nejlepší desce světa nemuseli věřit. V jednom ale nelžu. Nové album Tankard si dám pod stromeček letos a pak znovu každý rok, než natáhnu brka. Budu mít záruku, že vždy dostanu ten nejvytouženější dárek. Kdyby se mělo bodovat, dávám 100 z deseti možných. Za obal taktéž. Logo skupiny má pak u mne doživotní metalovou nobelovku.