GORE HÁJ DĚDINŮ......

Zabředl jsem mezi mrtvolky. Nějak to nemůžu vyndat z uší. Výlety do nejnižších pater podpeklí mě hodně baví. To je to hlavní - zábava je prvek, který od hudby očekávám vždy s největší touhou. Proč člověk vyhledává ten nejbrutálnější metal nevím. Každý tón zní jako brnkání na čerstvě vyoperovanou míchu, zpěváci hučí, chrčí a klokotají jako nezdařený kanalizační proces, případně chrochtají jako zděšený vepřík očekávající řezníka a bicí si to ženou v tempu cvrčku na kole, když jedete střemhlav s kopce. V poslední době mne oslovilo hned několik mírumilovných spolků, které hrají ten nejbrutálnější death metal, jaký na světě najdete. Budu jmenovat jen namátkou šílené Američany Embryonic Devourment, Severed Savior, Origin, Corpulate, Pathology nebo Devourment (vše rovná se nevyslovitelná hrůza) a dále vzpomenu i nepojmenovatelně rychlé Ingested z Velké Británie. Ale speciální kapitolou jsou skupiny z Itálie. Mám pro ně slabost (i v jiných stylech), to přiznávám - i když po vykonání práva útrpného právě těmito bandami. Příšerní Egemony, nechutní Necrotorture, hanební hrobní rouhači Blasphemer, s červy se přátelící, příšerní Septycal Gorge nebo hudební doprovod ke zvracení Corpsefucking Art - to vše jsou skupiny, které vám vyrazí už jednou vyražený dech a vytlačí vám z uší šneka i s bubnem a kovadlinkou. Ale mně nejvíc dostala skupina, která se jmenuje EXHUMER a to albem Bloodcurdling Tool Of Digestion. Přátelé drazí, jakmile se rozhodnete toto poslouchat, tak se předem rozlučte s rodinou a vyřiďte si věci poslední. Albový debut skupiny EXHUMER vás zahrne tak neuvěřitelnou zběsilostí, až je vám u toho vlastně dobře, protože tušíte, že smrt bude bezbolestná. Prdky prdky, žádná smrt nepřijde - mučeníčko si vychutnáte až do konce. V jedné části desky se dokonce ozvou kadaverozní tvorové, jako mouchy a krkavci, kteří vaše exhumované tělo přicházejí odklidit. Své má jistě za lubem i divočák na obalu desky, i když se tváří velice mírumilovně a vy se ptáte, co vlastně dělá tento objekt myslivosti na obalu takového alba (obálka - na snímku, je mimořádně vyvedená - podzimní obrázek z loveckého kalendáře vkusně doplňuje exhumovaná mrtvola v popředí a pak tam, kdoví proč, stojí ten kanec). Asi to má znamenat, jaký máme čekat zpěv. Fiore Stravino nakonec skutečně zpívá growlingem, kterého byste dosáhli jedině zastrčením mikroportu do rypáku pašíka. Zabijačka končí než se rozkoukáte - po sedmi skladbách, pak si dáte ještě dvě dema a můžou vás zahrnout. Pokud si po poslechu alba EXHUMER půjdete lehnout, tak na spánek zapomeňte, leda kdybyste milovali usínání v tiskárně, protože hrůzu nahánějícího dozvuku alba se hned tak nezbavíte. Antonio Donadelo a jeho kopáky , které se od kulometu liší jen tím, že kulomet je ten trapně pomalejší a kulhavější bráška vám budou znít v uších až do rána bílého. Ráno otevřete oči a hádejte, co vám vytane první na mysli ?! Že je ráno, pitomci, nechali jste se nachytat. Tak ruky Gore !!!!!