Konečně jsem si našel čas na film! Nebudu na něj psát recenzi, na to se necítím a ostatně není ani proč. Jen vám naznačím jak mi u filmu Iron Maiden - Flight 666 bylo. Tak za prvé - velmi jsem si odpočal a za to tvůrcům Samu Dunnovi a Scotu McFadeynovi vřelý dík. Nemyslím to nijak hanlivě - Iron Maiden celkem bedlivě sleduji od počátků jejich kariéry a prošel jsem si mnoha, mnoha cykly svého fandovství k této skupině, kterou dodnes považuji za jednu z největších metalových legend. Proto na mně z filmu promluvili ti moji "staří dobří" Iron Maiden. (Sledovat skutečné stárnutí členů Iron Maiden mně bavilo po celý film, ale dech mi svou svěží chůzí nevyrazil nikdo jiný, než 67. letý Dio, jež se tam mihne v záběru - na Nicko McBrainovi je věk už vidět opravdu dost - a to je o deset let madší, než Dio).
Ale k filmu samotnému. Před nějakým časem jsem se naučil takovou věc : "Nic neočekávej a dostaneš hodně". A tady to platí stonásobně! Co jsem měl čekat ? Nějaké nové krkolomné a supernáročné pěvěcké figury Bruce Dickinsona, když zpívá už dvacet let stejně (to značí o polovinu hůř než za mlada)? Nebo jsem měl očekávat omračující show s levitujícími hudebníky, rotujícími bicími, pyrotechnikou jako v dračí noře v bezduše gigantické ohromnosti, jakou jsem jakživ nespatřil? Nové skladby , nová brilantní sóla hudebníků? Nečekal jsem prostě nic víc, než co ve filmu je. Milionkrát obehrané super tutovky Iron maiden z 80. let, které skupina hraje prakticky s prstem v nose a staré a osvědčené triky, klišé a postoje, to všechno na dokonalé scéně a za fungování bezchybného týmu mravenců kolem Iron Maiden - to všechno jsem čekal. Ale co mně opravdu bavilo byla bezprostředost s jakou do své stárnoucí blízkosti Iron Maiden pustili kameru. Výsledkem je pocit, že jste s nimi na turné a že jste se stali jejich součástí. Znáte je důvěrně jako svou rodinu a to ve vás tento pocit jen umocňuje.
No, nechtěl sem psát recenzi a už to začíná po recenzi trochu smrdět, tak na závěr řeknu jen tolik -záleží jen a jen na optice, kterou film sleduješ. Když ve filmu chceš vidět partu dědků, které jejich okolí ještě jakž takž drží při životě, ale jinak to už za nic nestojí - uvidíš tam dědky i s jejich bačkorami a vyčpělým hudebním starobincem, který předvádějí. Když ale chceš ve filmu vidět superlegendu Iron Maiden, které se slávou blyští i plivanec a v ní partu bezvadných lidí, kteří svou metalovou hudbou dávají milionům lidí nejen naději, ale i životní sílu a smysl života, zeptáš se možná na konci sám sebe, jestli to tak nemá být....a odpovědí ti bude jedno velké ANO! A je Ti v té chvíli jedno, že z tebe Iron Maiden vytáhli další prachy za už stokrát viděné a slyšené..........Mně u filmu došlo, že Iron Maiden zdaleka nejsou jenom zábava.......Up The Irons!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat